My matky jsme na sebe někdy pěkně přísné a společenské klima nám k tomu moc nepomáhá.

Mluvím třeba o výchově malých dětí. Necháme se chytnout do dilematu krkavčí versus dobrá matka. Jakoby se ta matka, která není s dětmi 24/7 po dobu minimálně 3 let byla špatná matka.

Je to falešné dilema. Zapomínáme v tomhle příběhu na otce, zapomínáme na širší rodinu, zapomínáme na to, že kvalitní zařízení může nabídnout dítěti víc podnětů než vyčerpaná matka.

O tomhle a dalších věcech jsme mluvily na včerejším semináři ve sněmovně. Zorganizovala jsem ho vlastně pro nás, pro rodiče.

Až v průběhu jsem pochopila, jak moc důležité téma to je. Vystoupily tři ženy, expertky, vědkyně a zároveň ženy praxe. Martina Kampichler, Zuzana Masopustová a Lucie Grůzová. Vše jsou zároveň moje vrstevnice, a tenhle generační rozměr považuju za velmi důležitý. Protože cítím, že hlas nás, žen v produktivním věku, je slyšet pořád moc málo.

Mluvili jsme o tom, jak se vyvíjel koncept jeslí a jak a proč rozdílná jsou zařízení péče u nás a v Evropě. Jak je to doopravdy s citovou vazbou u malých dětí a že školky a dětské skupin mají nejen význam pro rodiče (aby ti mohli do práce nebo odpočívat), ale jsou přínosem i pro děti. Mluvili jsme o tom, jak důležitá je kvalita péče a jaká specifika má péče o děti do 3 let.

Chystám úplné shrnutí tohoto kulatého stolu a podělím se o něj s vámi, protože to potřebujeme slyšet. Aspoň pro mne to bylo sezení téměř terapeutické a ujistilo mne, že zodpovědní rodiče jsou schopni rozhodnout, co je pro jejich dítě dobré.

Tak se nenechme chytit do pastiček, že je něco správně a něco špatně. Každá rodina je originál a věřme sami sobě, že dokážeme zvolit pro svoje děti a pro svoje vztahy a život to nejlepší.