Je pikantní, že největší „inovaci“ reformy vymysleli politici Spolu a STAN de facto těsně před hlasováním. V původním návrhu totiž nebylo nic o vytvoření tzv. třetího pilíře, který má údajně kompenzovat de facto stále se snižující důchody a zvyšující se věk odchodu do něj. Tím koalice hodila přes palubu 127 000 lidí, kteří mají náročnou práci a zaslouží si možnost odejít do předčasného důchodu s plnou penzí. Není totiž jasné, jak by se řešení pomocí onoho třetího pilíře aplikovalo na pracující, kteří žádný takový pilíř většinu času neměli nebo nemají. Koaliční politici dali jen příslib, že to nějak vyřeší v budoucnu. Bez detailů a konkrétního řešení. V tom smyslu se vyjádřil dokonce i tou dobou ještě předseda Pirátů Ivan Bartoš, a to už je co říci.

Vládní poslanci prostě zcela vyškrtli ze svých legislativních úvah zástupy lidí, kteří objektivně potřebovali dřívější hranici důchodu. Zkusme si představit stavebního dělníka, jak bezmála sedmdesátiletý šibuje s mnohotunovými panely. To není jako profesor na univerzitě, jehož „bonita“ obvykle s věkem a odbornými zkušenostmi roste. Při adekvátním zatížení je pro svou katedru jedině přínosem. Jenomže: je to spravedlivé? Akademik na své tituly a vědomosti studoval často i desítky let, stavební dělník obvykle tři roky vyučení, někdy ani to ne. Jak si s tímto dilematem poradit?

Lze to v zásadě jediným rozumným způsobem: pravidla nastavit pro všechny stejně a nechat na každém jednotlivci, zda se cítí, nebo necítí k pracovnímu výkonu nad věkový limit. A kdo by chtěl lacině argumentovat, že je to návrat k socialismu, nabízí se protiargument. Vždyť přece za minulého režimu byly vyjmenované věkové třídy, vyjadřující náročnost, obvykle fyzickou, té které profese. Dělníci v dolech (silikóza) či chemičkách (tzv. bouchačky, viz výroba Semtexu) nesporně riskovali své životy a zdraví, a byli za to odměněni. Sami museli vědět, že jdou do rizika, protože zmíněné zdravotní trable byly realitou a život skutečně zkracovaly.

A to už vůbec nemluvím o tom, že pro ženy platila tabulka věku odchodu do důchodu podle počtu vychovaných dětí. Není i v tomto směru náhodou jedno z vysvětlení, proč tak rapidně klesá populační křivka – až o řádově desítky tisíc nově narozených dětí ročně?