Moje malá troška do povolebního mlýna.

Není nikomu divné, jak náš mainstream mlčí o fakt důležitých věcech, které jim ale nevyhovují? Že by se báli? Nebo že by se příšerně báli?

Čtěte snad někde, že do havanského přístavu připlula flotila ruského námořnictva s moderní fregatou či ponorkou s jaderným pohonem a její posádka se tam povaluje někde na pláži? I bez cestovky. Že by kubánská krize cvaj?

Slyšeli jste snad někde o nedávném Bukurešťskem summitu východního křídla NATO B9 v Rize a o tom, že tam prezident Petr Pavel zas jak kolovrátek meldoval za společnou obranu, ale nikdo se k němu nepřidal a že se pánové neshodli ani na žádném usnesení, ani na Stoltenbergově nástupci, takže v zásadě to byl tak trochu výbuch? Nebo hodně výbuch?

Štve snad někoho, že ledva se zavřely volební místnosti, Brusel zveřejnil notičky pro přijímání migrantů, z čehož se nevykecáme? Slibovaná výjimka? Kde jako? Slibem přece nezarmoutíš.

Slyšeli jste něco o Lex Aš?  Nejzanedbanější a nejchudší město u nás, de facto periferie periferie, chce na základě velmi dobré analýzy (neslychané!) po vzoru Číny (považte!) zavést speciální ekonomickou zónu s nulovými daněmi z příjmů nebo nulovými nájmy. Finančně by se měly podporovat i školy nebo zdravotnictví, které je v totálním rozvalu či podnikatelské projekty. Chybí policisté, učitelé, lékaři. Za prací se jezdí do Německa a mladí hromadně mizí. A přesto to vedení města nevzdává a navrhuje řešení inspirované zahraničím (proč to proboha dělají?). A co říkají v zámku, že v podzámčí je bída? Jsou zděšeni, prezidentovi došla slova a zmrzl úsměv na rtech (po příjezdu Čaputové ovšem jako mávnutím kouzelného proutku zas roztál), vládu zajímá jak urvat příští volby a ne nějaký Lex Aš a Markéta řeší svou profilovku.

Je po volbách a tak nějak ve vší tichosti a přikryto povolebními emocemi tu máme závěr vyšetřování střelby na fakultě: Útok střelce z univerzity mířil proti celé společnosti. Hlavu měl v pořádku.

Vymlčeno, zapomeňte.

Všimli jste si, že kompletně přestali psát o atentátu na Roberta Fica, protože moc dobře ví, že na rozeštvávání společnosti má slovenský, ale i náš mainstream a taky ta fialová hrůza, lví podíl?

Vzpomínáte na české setkání V4 v Praze a zrušení bilaterálních schůzek? Kalamita. Ale mají to marný, mají to marný, mají to marný. Lidé stojí za Robertem Ficem a nezapomenou, jak se dostaly 4 kulky do jeho těla, kdo je do něj nasázel, kde na tu svou nenávist chodil a taky kdo mu vléval odvahu k této příšernosti do žil.

Takové zprávy aby jeden špendlíčkem hrabal, zato pitominy jako by shora shazovali:

Markéta Pekarová Adamová má dilema. Na sociálních sítích požádala své sledující, aby jí pomohli s výběrem nové profilové fotky na Instagram. Na výběr mají ze tří variant – Markéta s pampeliškou, Markéta na balkóně a Markéta na nábřeží. Zkrátka dáma v nesnázích. No, nechte ji ve štychu!

Pirátovi Ferjenčíkovi asi došel matroš, bo prohlásil: naše kampaň byla katastrofa! A já s ním poprvé souhlasím.

Na té Mendelově univerzitě je fakt materiál. Nějaký její vědec přidává cvrčky do salámů a klobás s tím, že si na tu chuť ve jménu Green Dealu zvyknem. Táta se v hrobě obrací jak na kolotoči. Klobásy s cvrčky nebrat. Teda nežrat. Dyť je to proti přírodě.

Fanoušci první dámy jsou rozpolceni. Rozpolceni ne, přímo rozerváni. Jde o její poslední model. Jedni křičí hanba, hanba, druzí zase sláva, sláva. Mi se při pohledu na poslední prezidentskou návštěvu paní Čaputové u nás na Hradě vybavila úplně jiná píseň:

Ach, ta láska nebeská

Je jak něžné pohlazení

Které život v štěstí změní

Ach, ta láska nebeská.

Proč asi? Freude, Freude, vždycky na tě dojde. Odbornice na řeč těla by se mohla u Nory Fridrichové na obě dámy i prezidenta podívat svým odborným okem. Krásně nám vysvětlila, co nám říkal při prvním projevu po atentátu Robert Fico, tak by určitě sfoukla tlumočit řeč těla našeho prvního páru i prezidentky Čaputové při jejím hořkosladkém loučení právě s Petrem Pavlem.

Podělal jsem to a bál se, že mě ODS vyhodí. Přestanu urážet ženy, kaje se Novotný. Musíme umět odpouštět, hřímá Benda, on si to odpracuje (neslyšela jsem to už někde?). A zazvonil zvonec a řeporyjské pohádky je konec.

Konec, tečka, ende, takhle to dál fakt nende.