Vážený pane předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, kolegové,

škoda, že hlukové mikrofony teď neberou to, co tady zní z úst pana premiéra, protože to by byla zajímavá slova pro veřejnost, ale nebudu to dále reprodukovat. Nicméně já mám několik otázek ve svém příspěvku v této diskuzi na pana premiéra, na pana vicepremiéra Hamáčka, případně i na pana předsedu KSČM Vojtěcha Filipa. A byl bych rád, aby tady byli, aby mi případně potom v technické reagovali, aby mi odpověděli na mé otázky.

Sešli jsme se tady k bodu, který má ve svém názvu slovo důvěra, vyslovení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky důvěru vlády České republiky (?). Já bych se chtěl zeptat těch zmiňovaných tří lidí, které jsem před chvílí tady zmiňoval, prostřednictvím pana předsedajícího. Co si oni představují pod slovem důvěra. Zaznělo to tady několikrát i v dnešních proslovech. Protože je to velice důležité, pro to, co očekávám od Poslanecké sněmovny. Já si pod slovem důvěra představuji člověka, blízkého člověka nebo přítele, kterému mohu věřit, který je čitelný, předvídatelný, který stojí za svými názory, nemění je podle toho, jak je to výhodné či nevýhodné. A jak já mohu dávat důvěru vládě, kterou reprezentují dvě koaliční politické strany podporované KSČM, když například současný premiér Babiš v klíčových otázkách dokáže tak rychle měnit názory. Uvedu některé příklady. V roce 2013 před volbou prezidenta republiky tehdejší předseda hnutí ANO Andrej Babiš říkal, že podporuje Karla Schwarzenberga proto, protože Zeman je pro něj největší zlo a pokračovatel klausovského mafianismu a korupce. O pět let později ten stejný člověk říká, že podporuje Miloše Zemana, protože ho považuje za jednu z nejvýznamnějších osobností od revoluce, která nekrade, nežije z politiky, ale pro politiku a nebojí se říct názor a bojuje za zájmy podnikatelů. Jedna ukázka z toho, jak rychle člověk během pěti let dokáže docela zásadně změnit názor.

Je těžké dávat důvěru vládě, když je tam jeden z koaličních partnerů, v tomto případě ČSSD, která má klíčové, základní usnesení ze svého bohumínského sjezdu, kde říká, že nebude spolupracovat na vládní úrovni s komunisty. Straně, která si vytyčila některé podmínky pro vládní koaliční spolupráci, mimo jiné to, že bude ministrem zahraničních věcí pan Poche, a dneska ho tady ve vládních lavicích nevidíme. Platí tato slova těchto lídrů? Platí to, co říkají? Je těžké věřit koaliční vládě podporované komunisty, a myslím si, že je důležité, že tady jste, členové vlády, protože předchozí příspěvek a následná diskuze na příspěvek pana Grebeníčka - no, to stálo za to. Protože mnozí z vás, kteří jste tady dneska jako členové vlády i jako poslanci, kteří možná, asi budete říkat "pro" návrh (návrhu?) důvěry této vládě, jste v roce 1989 stáli v ulicích a zvonili jste klíči. To jste měli slyšet, co tady padalo z úst pana Grebeníčka za perly. Byla to velice zajímavá - i následná - diskuze.

Ale co je zajímavé, předseda komunistické strany nám před 14 dny říkal, proč by on některé věci veřejně neříkal, i když ví, že to není pravda. Mohu takovému člověku, představiteli této strany, další, která tady bude podporovat tuto vládu, věřit! Mohou tomu věřit občané této země! Takto já si tedy slovo důvěra rozhodně nepředstavuji v praxi.