S nadšením jsme svrhli totalitní režim a nadechli se svobody. Zbavili jsme se sovětských okupantů, Varšavské smlouvy i RVHP a stali jsme se součástí demokratického světa a jeho struktur, NATO a Evropské unie.

Konzervativní strana a Klub angažovaných nestraníků nemohou než konstatovat, že:

1) Komunisté byli na změnu režimu připraveni nejlépe. Jejich prakticky neporušená síť ve veřejné správě a v soudnictví udělala vše možné, aby se „sametová revoluce“ nedotkla principů, z nichž vychází komunistická ideologie a zájmy bývalých aparátníků. Zvláště šlo o zajištění beztrestnosti za zločiny z dob jejich neomezené vlády a následně těch podmínek, které jim umožňovaly znovu získat ekonomickou i politickou moc. Tohoto stavu se jim podařilo dosáhnout bohužel i díky našemu sametovému jednání podle ošidné zásady „Nejsme jako oni!“.

2) Dědictvím totalitního režimu byl a dosud je zejména duchovní a morální rozvrat, provázený všeobecně rozšířeným sobectvím a zakořeněnou nedůvěrou, která je hlavní překážkou jakékoli spolupráce. Společnost bez sdíleného morálního a kulturního základu však nemůže nikdy okusit ovoce svobody a prosperity.

Naše země sice má všechny formální atributy demokratického státu, avšak deficit jeho demokratického obsahu a vlády práva blokuje nastolení spravedlivější společnosti. Pohrdání Ústavou, soudy, institucionalizovanými postupy i dobrými mravy, dávané na odiv současným presidentem ČR, to jen podtrhuje. Představitelé státu jdou takto příkladem, že nic vlastně není hanba; čímž z našich duší mýtí mravní základ vštípený tisíciletou křesťanskou tradicí. Důsledkem je naše směřování ze Západu na Východ, od demokracie k autokracii. V občanech je tím utvrzována představa, že bez silného státu sami nic neovlivní, že stát je vždy spasí a oni se tak nemusí angažovat a odpovídat ani za svůj život ani za věci veřejné. Za komunistického režimu jsme se naučili kritizovat a pasivně přihlížet v domnění, že se o nás někdo postará. Je to pohodlné a zdánlivě bezpečné a tento stav vyhovuje jak levicovým stranám, tak údajným politickým spasitelům. Bohužel, čím dál více občanů zastává názor, že tím, kdo se má postarat, mohou být opět i komunisté.

27 let po Listopadu 1989 před námi stojí vážné úkoly:

1) Vyrovnat se s komunistickou minulostí, ale i s postkomunistickou přítomností, kdy ke slovu opět přicházejí skupiny spojené s komunistickým režimem v míře, kterou by si počátkem 90. let nedokázal nikdo představit. Ministr – postkomunistický oligarcha s nevídaným konfliktem zájmů bez čistého lustračního osvědčení by byl v dané době zcela nemyslitelný.

2) Rozpoznat, co se kolem nás odehrává: velmi silný útok na naši příslušnost k Západu a na parlamentní demokracii, která je i ve své velmi nedokonalé podobě prakticky vždy lepší, než jakákoli její alternativa. Ve vážném ohrožení však není pouze naše příslušnost k Západu, ale Západ jako takový – neomarxistická nová levice v roli užitečných idiotů Kremlu již dlouho úspěšně boří základy, na kterých naše společenství spočívá; terčem je hlavně rodina.

3) Následovat musí zvážení individuální odpovědnosti za dosavadní vývoj a její převzetí za společnost a stát. K tomu je třeba postupně obnovit důvěru: jak mezi občany a státem, tak mezi občany navzájem. Lékem na špatnou politiku a na zkorumpované politické strany či hnutí není (a nemůže být) styl řízení státu a struktura opsaná z modelu soukromé podnikatelské firmy a faktické odstranění politiky jako takové. Léčit mohou jen takové politické strany a hnutí, které konflikty zájmů mezi skupinami převádějí na konflikty mezi principy. Cestou ke společenské soudržnosti je politika rozumu a dobré vůle, prosazovaná přiměřenou silou.

Konzervativní strana a Klub angažovaných nestraníků zvou ke spolupráci na těchto úkolech všechny občany, kteří nejsou lhostejní ke svému osudu.

Za Konzervativní stranu

Jan Kubalčík, místopředseda
Tomáš Müller, kancléř

Za Klub angažovaných nestraníků

Jiří Domlátil, předseda

a místopředsedové
M. Matějka, K. Protiva, M. Miška