Člověk by si řekl, že jde o dobrou věc snažit se, aby mladí lidé jedli zdravěji. To by se ale do této snahy nesměl pouštět stát se svými regulacemi, protože to vždycky skončí vytvořením nějakého nesmyslu, který nic neřeší a pouze zkomplikuje všem život. V tomto případě nejen studentům, ale i učitelům, vedením škol a dalším zaměstnancům.

Rodiče by měli být těmi, kteří řeknou, jak se mají stravovat jejich děti. Případně by to mělo být vedení školy, které má za školu zodpovědnost. Učitelé jsou rodičům a dětem mnohem blíže než politici a ministerští úředníci. Dejme proto ředitelům škol možnost ovlivnit, jak bude škola a vzdělávání v ní vypadat. Díky tomu bude i větší konkurence mezi školami, budou spolu soutěžit a budou se lépe rozvíjet. Copak chceme, aby byli ředitelé a učitelé pouze nějakými správci, kteří se musí řídit striktně danými předpisy a osnovami, bez možnosti dát do práce něco ze sebe a vymýšlet různé zlepšováky? Vždyť je to šeď a nuda, a to nikdy k ničemu dobrému nemůže vést.

Pamlsková vyhláška je kontraproduktivní. Mnoho škol a provozovatelů pro jistotu bufety a obchůdky zavírá, aby se vyhnuli zbytečným pokutám. Ty, které mají otevřeno, mají velmi omezený výběr. Gymnazisté se po právu bouří, neboť oproti ostatním středním školám nemají výjimku. Osmiletá gymnázia navštěvují totiž i mladší žáci s povinnou školní docházkou, kterých se vyhláška týká.

Co je tedy přínosem pamlskové vyhlášky? Podaří se, aby děti začaly zdravě jíst? Samozřejmě že ne. Pokud mohly školy alespoň nějak rozumně upravovat sortiment svých bufetů, tak teď kvůli přísným pravidlům nemají žádnou páku. Pro žáky a studenty není nic jednoduššího než si zajít do nějaké samoobsluhy vedle školy a něco si přinést. Takže regulace opět pouze komplikuje lidem život a nic neřeší. A tak je to s každým pokusem vlády „konat dobro“. Změňme to, nechme lidem více svobody a odpovědnosti a zastavme stát, který se nám snaží dělat chůvy.

Josef Káles,
místopředseda Svobodných