Dobrý den. Dámy a pánové, ta novela je poměrně rozsáhlá a asi není účelem prvního čtení rozebírat jednotlivé kapitoly i jednotlivé návrhy změn paragrafů, na to bude dost času ve výborech, a já se tedy omezím jenom na dvě konstatování.

To první konstatování se týká zdůrazňování motivu zvýšení spotřební daně u cigaret, u lihu a u hazardu, byť nás samozřejmě ještě čeká asi podrobná diskuze, co všechno chápeme pod slovem hazard a na čem může být člověk v případě hazardu závislý. Asi ne na tom, že si jednou za týden vyplní tiket, spíše je závislý na tom opravdu tvrdém hazardním byznysu. A já bych strašně rád Ministerstvu financí věřil, že ta motivace je opravdu vyvolána pouze snahou o boj se závislostí, a tady chci říct, ano v tomto zápase my jsme připraveni Ministerstvo financí a vládu podpořit. Jak poznáme, že tím motivem je boj se závislostí? To poznáme tak, že na jedné straně ty komodity, které opravdu závislost způsobují, ať už je to tabák, ať už je to líh, ať už je to tvrdý hazard, že skutečně zvýšíme jejich cenu vyšším zdaněním, a logicky nějaké jiné daně snížíme. Tam, kde žádná závislost nehrozí, tam, kde naopak snížení bude ku prospěchu, ať již lidské tvořivosti, nebo tvorbě hrubého domácího produktu či jiným bohulibým účelům. Pokud vláda a Ministerstvo financí opravdu myslí vážně, že je motivováno bojem se závislostí, tak vyslyší náš apel a naše návrhy a některé jiné daně ve zhruba stejném finančním objemu snížíme, aby výsledek byl fiskálně neutrální. Ideální příležitost budou mít vládní strany zítra. Budeme hlasovat o návrhu Senátu na zrušení daně z nabytí nemovitostí. To je tak asi zhruba stejný objem jako daně navrhované z lihu, tabáku a hazardu, a pokud vláda podpoří senátní návrh a tato daň bude zrušena, může se spolehnout na naši podporu na zvýšení spotřebních daní u těch komodit, kde opravdu hrozí zvyšování závislosti. Pokud ale pokud vláda ten senátní návrh nepodpoří, připravíme přes prázdniny celou řadu pozměňujících návrhů týkajících se daně z příjmů či jiných přímých odvodů a nabídneme to vládě jako alternativu. Ano, podpoříme vám spotřební daně u škodlivých komodit, ale vy podpořte naše návrhy na snížení jiných daní, které se závislostí nemají nic společného. Půjde-li vláda na tuto otevřenou diskuzi, pak jí budu věřit, že chce bojovat se závislostí. Pokud na to nepůjde, tak je evidentní, že ten argument je falešný, zástupný a nepravdivý, že vládě nejde o nic jiného, než aby zvýšila celkovou daňovou zátěž občanů a že se závislostí nechce bojovat, ale na závislosti občanů chce navíc ještě více vydělávat. Promiňte, už nemůžu. (V sále je velký hluk.) Děkuji. Mluvit mohu dál, ale za určitých předpokladů, o které jsem si dovolil požádat. Děkuji.

To poznáme ve třetím čtení podle toho, jak budou, nebo nebudou přijaty naše pozměňující návrhy. Proto avizuji, že nenavrhneme zamítnutí, ani nepodpoříme návrh na zamítnutí či vrácení k přepracování, chceme se tomu ve druhém čtení odpovědně věnovat, ale nelze počítat s naší podporou tohoto návrhu, pokud na konci projednávání bude zřejmé, že dojde ke zvýšení celkové daňové zátěže. Pokud dojde, já se trochu bojím, že dojde, protože vláda už s tím kalkuluje v plánech rozpočtu na rok 2020, tak něco takového podpořit nemůžeme a současně s tím vláda sama sebe usvědčí ze lži, že jí jde o boj se závislostí. Nejde! Jde jí jenom o peníze navíc! Nevěřte těmhle falešným argumentům, pokud jiné daně nebude chtít snížit.

Jedné věci bych se ale chtěl věnovat velmi naléhavě a je to onen návrh na snížení daňové uznatelnosti technických rezerv pojišťoven. Paní ministryně tady argumentovala směrnicí Solvency II. Samozřejmě směrnice Solvency II pro celou Evropskou unii dává nějaké minimum, ale pochopitelně, že žádné členské zemi nebrání, aby to bylo víc. Je to úplně stejné jako v bankovním sektoru. V současné době české banky mají mnohem vyšší kapitálovou přiměřenost, než přikazují příslušné regulační směrnice Evropské unie. A já kladu otázku, to je špatně? Ne, naopak to je dobře. Finanční sektor má robustní odolnost proti budoucím krizovým situacím a mimořádným situacím, o kterých nemůžeme tvrdit, že nepřijdou; samozřejmě, že přijdou, a čím bude odolnější, tím menší riziko pro českého daňového poplatníka, že bude muset intervenovat ze svých peněz prostřednictvím státního rozpočtu na stabilizaci toho sektoru. Já jenom připomínám poslední finanční krizi, kdy Česká republika byla jednou ze čtyř zemí na celém světě, kde státní rozpočet nemusel intervenovat na stabilizaci finančního sektoru právě proto, že ten finanční sektor byl v tak mimořádně dobré kondici, banky měly vysokou kapitálovou přiměřenost a pojišťovny měly vysoké rezervy.

Vláda vydrancovala všechny rezervy ve veřejných rozpočtech. Snížila rezervu u dluhové služby na absolutní minimum, vydrancovala poslední zbytky na účtu bývalého fondu národního majetku, zmáčkla pasiva státních podniků a společnosti ze státní účastí na maximum. Zvýšila mandatorní výdaje, čímž samozřejmě opět snížila odolnost společnosti proti budoucím krizovým situacím. A teď tímhle návrhem se snaží snížit tu odolnost i v soukromém sektoru a zvýšit riziko pro řadového občana, že bude muset někdy v budoucnu - v krizové situaci, ve prospěch toho finančního sektoru intervenovat.