Dámy a pánové, myslím, že mezi předkladateli původního tisku je podepsáno celkem sedm členů vlády a všichni zdůvodňovali svůj podpis a svoji iniciativu k tomuto zákonu nezbytností zvýšit transparentnost zejména v otázce akvizic ve veřejné správě. Ostře tento verbální přístup kontrastuje s vládní praxí, kde prudce stoupá už dva roky počet zakázek bez výběrových řízení, a to v podstatě ve všech resortech. Je to prostě typický příklad kázání vody a pití vína. Já vím, že registr smluv je něco jiného než zákon o zadávání veřejných zakázek, ale má to jeden společný pojem, a to je transparentnost. A využívám toho, že je tady pan premiér a jako předseda klubu TOP 09 si dovolím požádat vládu, aby s touhle praxí přestala. Za vaší vlády prudce roste netransparentnost a počty zakázek bez výběrových řízení. Jinými slovy za vaší vlády prudce narůstá korupční prostředí při nákupech, které jednotlivé kapitoly státního rozpočtu pořizují. To za prvé.

Za druhé mi dovolte, abych se pokusil ještě jednou vysvětlit a obhájit svůj pozměňovací návrh, který se týká prioritních kapitol státního rozpočtu. Tak jako rozpočtová pravidla velmi rozumě nechtějí, aby kapitoly, jako je Ústavní soud, NKÚ, Senát i Poslanecká sněmovna, mohly být vystaveny tlaku vlády tím, že by vláda rozhodovala o jejich rozpočtu, a tuto pravomoc vykonává pouze rozpočtový výbor Sněmovny, respektive Sněmovna sama, tak pokládám za mimořádně rozumné, aby tyto kapitoly nebyly vystavovány ani mediálnímu tlaku a někdy přehnaně aktivistickému tlaku týkajícímu se zveřejňování smluv. Opravdu si nemyslím, že poslouží k nestrannosti například Ústavního soudu, pokud bude pod stálým dohledem ne vždy kvalifikovaných aktivistů, kteří budou studovat všechny jeho smluvní vztahy.

Souvisí to i s otázkou bezpečnosti. Uvědomme si, že jak ústavní soudci, tak senátoři, tak poslanci nejsou místem svého bydliště na místě svého pracoviště. Ústavní soud, Senát, Poslanecká sněmovna uzavírá celou řadu nájemních smluv, kde poskytuje ubytování ústavním soudcům, poslancům, senátorům. Já si nemyslím, že je rozumné, aby si mohl kdokoliv dohledat na internetu přesné adresy bydliště ústavních soudců, senátorů, poslanců. My, co dostáváme desítky výhružných mailů a esemesek týdně, jsme na určitou míru pocitu ohrožení zvyklí, ale nevidím jediný důvod, proč bychom si to měli sami dobrovolně zvyšovat. Míra masochismu, kterou podstupujeme, prostě má svoje hranice. A myslím si, že hranice bezpečnosti nejenom naše, ale například i ústavních soudců, za tuto úvahu stojí.