Dámy a pánové,

já bych mnohem raději teď nevystupoval, protože bych si velmi přál, aby návrh paní poslankyně Pekarové Adamové zůstal a získal podporu a abychom mohli o něm diskutovat všichni. Nicméně něco mi říká, že tento bod programu nebude schválen, a tak si dovolím v rámci přednostního práva alespoň stručně zareagovat na pana ministra Tomana.

Dovoluji si, pane ministře, nesouhlasit s vaším tvrzením, že žaloba, která byla podána, je podána v zájmu všech daňových poplatníků České republiky. Jediný daňový poplatník, který na ní má skutečně zájem, je beneficient svěřeneckého fondu, který je současně i předsedou vlády České republiky. V zájmu všech ostatních daňových poplatníků je, aby takové řízení s Českou republikou vůbec nebylo vedeno a aby její premiér nebyl v bezprecedentním konfliktu zájmů, v kterém pan předseda vlády Babiš je.

Vy jste několikrát zdůraznil, a zdůrazňujete to velmi často, že je to výkladová záležitost a že by Evropská komise neměla mít pouvoir vykládat české zákony. Ale to mluvíte výlučně o zákonu od konfliktu zájmů z roku 2017, kde tedy české instituce mají diametrálně odlišný názor, než má Evropská komise. Ponechávám stranou, že já si myslím, že Evropská komise má pravdu, protože v tom vidí účelové obcházení zákona. Ale prosím, tam bych byl ještě ochoten respektovat, že se jedná o výkladový problém, o kterém je dobře, že rozhodne nějaká soudní autorita.

Ale ono je tady také nařízení Evropské komise ze srpna 2018, kterému bychom mohli říct evropský lex Babiš, protože případ našeho premiéra byl skutečně jedním z motivů, proč toto nařízení bylo formulováno a schváleno. Nemýlím-li se, pane ministře Tomane, hlasoval jste pro toto nařízení na Radě ministrů i vy, takže bylo vydáno se souhlasem vlády České republiky vaším prostřednictvím. A tam už žádný výkladový nesoulad není a ani nemůže být. Dokonce o něm české instituce ani nehovoří, protože tam je to naprosto jasné. Tam se mluví jenom o tom, že nesmí být ani možnost konfliktu zájmů. Vztahuje se to i na rodinné příslušníky. A je to nařízení, nikoli směrnice, to znamená, že to platí bezprostředně poté, co to bylo vydáno, bez ohledu na to, zda jsme to jako členská země implementovali, či neimplementovali do našeho právního řádu.

Tvrdím tedy, a myslím si, že nebudete oponovat, že nejpozději od srpna roku 2018 je předseda vlády Andrej Babiš v konfliktu zájmů. Kdybyste řekli mezi únorem 2017 a srpnem 2018, je to nejisté a tam se chceme dohadovat, tam se chceme soudit, ale od srpna 2018 musíme udělat to zásadní, co je povinností vlády České republiky - odstranit ten konflikt zájmů, tak bych to pokládal za fér. Ale vy s odvoláním k argumentaci k únoru 2017 ignorujete evropské nařízení ze srpna 2018, ten beznadějně prohraný spor natahujete, protahujete, mlžíte, klamete veřejnost o tom, jak ty projekty budou proplaceny, že dokonce to na jednání potvrdili úředníci Evropské komise. Samozřejmě že pokud se vyjádřili k formálním náležitostem projektů, tak ty mohly být v pořádku. Ale ten základní problém, ten konflikt zájmů, ten v pořádku není a nemůže být.

Takže v zájmu všech daňových poplatníků minus jednoho, to je ten beneficient, je, aby tento konflikt zájmů byl odstraněn, tedy buď aby firmy ve svěřeneckém fondu pana premiéra Babiše nebraly evropské dotace, anebo aby se pan premiér Babiš neocital v situaci, a to by samozřejmě nemohl být premiérem, kdy sám sobě bude rozhodovat o tom, kolik, kdy a jak sám sobě vyplatí. To je prostě zřejmý konflikt zájmů, o kterém nepochybuje ani Evropský parlament, o kterém nepochybuje ani Evropská komise. Ten závěr prostě nemůže být jiný, ať tady budete mlžit, jak tady budete mlžit. A tím, že to jenom protahujete, tak zvyšujete politické náklady a pravděpodobné finanční škody.

Domnívám se, že pro to, že by o tom měla Sněmovna jednat, že by se měla vyjádřit k tomu, zda takovou žalobu pokládá za správnou, a především by měla jednat o tom, zda opravdu není nejvyšší čas odstranit tu základní prapříčinu řízení, toho problému, který řada z nás vnímá jako obrovskou ostudu, a to je ten existující konflikt zájmů, který tedy existuje, jak říkám, již více než rok, protože nejpozději od platnosti nařízení Evropské komise z roku 2018, a máme únor 2020. To už je ostuda kosmických rozměrů, pane ministře, za kterou jste spoluzodpovědný. A ta není v zájmu daňových poplatníků.