Zle matičko zle, sudeťáci zde!

Tato slova na téma staré české písníčky mne napadla, když jsem se doslechl o sudeťácké takzvané konferenci v Plzni. Opět test, co si necháme líbit. Opět někdo urážel české vlastence, samozřejmě především takoví češi (psáno záměrně s malým č), kteří beze studu podlézali a podlézají cizím zájmům, zcela jistě naprosto nezištně. Žádný zadek jim není dost úzký a smradlavý, aby do něj nelezli, když z toho něco kouká. Takoví zde byli v době rakušácké i nacistické okupace, hajlovali v Lucerně, jiní, někteří i ti samí, vítali internacionální pomoc v srpnu 1968. Mimochodem v době nacistické okupace odjelo studovat do říše 3 000 českých morálně pružných studentů a někteří z nich byli aktivisty takzvaného pražského jara. Vlastenečtí studenti putovali do koncentráků. Je třeba poděkovat všem, kteří se vydali protestovat v Plzni proti arogantní sudeťácké provokaci.

V mediálním a politickém tažení proti vlastní zemi pokračují po vzoru Václava Havla někteří takzvaně pravicoví politici a křesťané už šestadvacátý rok nezištným lezením do zadní části sudeťáckých koženek. Doufají, že stálým opakování lží, politickou korektností vůči nacismu a postupným vymíráním svědků se jim podaří zakrýt pravdu a udělat především z mladé generace tupé stádo poslušně plnící jejich rozkazy.

Historická fakta

Takzvaní či samozvaní sudetští Němci byli obyvateli několika pohraničních oblastí československé republiky v době jejího osvobození z rakouské okupace v roce 1918. Název Sudety ovšem patřil pouze jedné z těchto oblastí. Nejedná se tedy o sudetské Němce, ale české Němce. Tato národnostní skupina byla dlouhodobě nepřátelská obyvatelům zemí koruny české (českému, moravskému a slezskému národu) již v době rakouské okupace a vždy se ve vídeňském parlamentu projevovala jako výrazně protičeská.

Část z nich po vyhlášení československé samostatnosti povstala se zbraní v ruce proti naší tehdejší vládě a požadovala přivtělení oblastí s většinou německy mluvícího obyvatelstva k Německu. Hranice československé republiky se přitom opíraly o historické hranice a byly schváleny mezinárodními dohodami. Až na dočasné drobné problémy nebyli Němci v Československu oběťmi národnostního útlaku. Sudetoněmecká strana se stala nejpočetnější politickou stranou v ČSR a byla zaměřena jednoznačně protičeskoslovensky s rasistickým podtextem.

V druhé polovině třicátých let se většina Němců v Československu stala obdivovateli německého nacismu a aktivně se podílela na rozbití a následné okupaci československé republiky. Část z nich se zbraní v ruce. Právě oni ozbrojeným bojem podporovaným z nacistického Německa, vražděním českých vojáků, policistů a úředníků vytvořili záminku pro vznik zločinné Mnichovské dohody, kde nás takzvaní demokratičtí spojenci zradili a předali Hitlerovi a jeho nacistům. Aktivně vyháněli, terorizovali a okrádali české obyvatele z prostorů zabraných Německem a v převážné většině se záměrně a aktivně stali občany nacistické třetí říše. Zřekli se československého občanství, zradili svoji vlast, bojovali proti ní, podíleli se na etnických čistkách a na holocaustu. Z právního hlediska to nejsou nějací němečtí nepřátelé, proti nimž za války spojenci bojovali, ale zrádci československé republiky, bývalí českoslovenští občané, kteří se svého občanství účelově zřekli na podporu takzvané třetí říše!

Nepočetná česká menšina v takzvaných Sudetech se poté stala lidmi druhé a nižší kategorie. Židé, kteří neuprchli, skončili ve vyhlazovacích koncentračních táborech. Němečtí demokraté prchali do zbytku Československa. Takzvaní sudeťáci se dále nadšeně podíleli na nacistickém teroru a rozkrádání v takzvaném Protektorátu Čechy a Morava a vysídlování vesnic v prostorech, určených k germanizaci jako příslušníci nacistických ozbrojených a represivních složek i civilní vedoucí a úředníci.

Odpor nacismu a germanizaci v sudetech kladli z německých obyvatel komunisté, sociální demokrati a někteří katolíci. Většina z nich musela uprchnout, nebo byli povražděni, či posláni do koncentráků. Píše se o nich v knize Němci proti nacismu. Tito stateční vlastenci a demokraté bojovali na straně spojenců, a pokud přežili, nikdo je od nás nevyháněl. Dnes se o nich mlčí a jsou záměrně zapomínáni. Jejich potomky bychom v řadách sudeťáků pravděpodobně nenašli.

Vysídlení německého nacistického obyvatelstva z Československa, Polska a dalších zemí po ukončení války bylo mezinárodně schváleným bezpečnostním aktem, který měl zabránit nacistickému revanšismu jako základu další války v Evropě. Vzhledem k obrovským škodám, které nacistická okupace a teror způsobily, se stalo logickým i propadnutí nemovitého majetku zrádců.

Při vysídlení se nejednalo o kolektivní vinu. Rodák Herman a jemu podobní „čeští vlastenci“ zde vyloženě lžou. Odsun se netýkal osob, které mohly prokázat, že se podílely na odboji proti nacismu, případně byly nacismem pronásledovány. Aktivní nacisté a osoby s německým občanstvím byly z československého území odsunuty domů do Německa. Nicméně na vyrábění mýtu o kolektivní vině ubohých sudeťáků nespravedlivě pronásledovaných zlými Čechy se pilně pracuje desítky let s cílem revidovat výsledky druhé světové války.

Dlouhodobá snaha vytvářet povědomí, že Češi byli stejní zločinci jako nacističtí sudetští Němci je urážkou všech 360 000 obětí války a nacistického teroru a všech, kteří proti němu bojovali a od jeho posluhovačů trpěli. Je to obrovská ostuda české zahraniční politiky od počátku devadesátých let minulého století. Nelze popřít, že v některých případech se jednalo o násilné vyhnání, což ovšem nebylo v kontextu s několikaletým nacistickým, tedy sudeťáckým terorem nic nepochopitelného. Důvodem byly rovněž akce sudeťáckých nacistických teroristů z organizace Werwolf a dalších ozbrojených skupin na našem území po kapitulaci Německa.

Sudeťácká propaganda a její čeští protinárodní přisluhovači především účelově navyšují počty obětí své komunity a snaží se je připisovat takzvanému českému teroru. Započítávají do nich padlé ve válce, zemřelé v zajetí, stejně jako uprchlé, vystěhovalé, a rovněž skrývající se zločince z SS a SD a další neregistrované ztráty. Vytváří se doslova mýtus sudeťáckého holocaustu vyvolaného českými rasisty. Mezi oběti českých zločinců započítávají i sudetské antifašisty, kteří byli zavražděni v nacistických koncentračních táborech a možná i židy, kteří v takzvaných Sudetech bydleli před válkou. Na závěr této kapitoly bych připomněl, že sudeťáci se na svých srazech zdobili desítky let nacistickými vyznamenáními, když už nemohli mávat vlajkami s hákovými kříži. Existuje řada fotek.

Za vším hledej kšeft

Sudeťáci se ohánějí láskou ke své bývalé vlasti a touhou s ní spolupracovat. Kolik z nic podalo žádost o návrat do Československa po odsunu? Kolik z nich projevilo později zájem emigrovat do tehdejší československé socialistické republiky? Pravděpodobně nikdo. To otec Merkelové aspoň emigroval z bývalého západního do východního Německa, takže to šlo. Sudeťáci se začali na mezinárodní úrovni ozývat až po předání moci v Československu v devadesátých letech, kdy zde získali moc jejich přátelé, které léta sponsorovali.

Evidentně se nejedná o lásku k české zemi. Ostatně z těch, kteří byli vysídleni a něco pamatují, žije jen zanedbatelný zlomek. Aktivní jsou potomci vysídlených sudeťáků, kteří v naší zemi nikdy nežili, nic jim tu nepatří a žijí celý život v Německu. K naší zemi cítí jen zaprděné chamtivé nepřátelství. Zakrývají ho všemožnými pokryteckými řečmi a projekty s cílem získat s pomocí EU zpět majetek svých nacistických předků a vládnout zde podřízeným slovanským národům.

Jedná se samozřejmě také o aktuálnější kšeft. Sudeťáci mají blízký vztah ke kancléřce Merkelové a podporují její multikulturní islamizační tažení. Jedná se především její kvóty a kšefty s tím spojené. Proč uspořádali provokační konferenci právě v Plzni? Západ naší republiky je cílem jejich snahy i přesouvání ilegálních muslimských migrantů z Afriky na naše území. Výdělečná stavba ubytoven pro ně, multikulturní projekty a integrační kšefty pro neziskovky mají napomáhat jak k tučným kontům, tak k likvidaci našeho národa, stejně jako kdysi nacismus třetí říše. A určitě se najdou dobře placené stáže a korýtka pro politiky, profesory a neziskovkáře, kteří se zapojují do sudeťáckého revanše pod vlajkou EU.

Podle mého názoru by se jakákoli vláda, politická strana či regionální samospráva neměla paktovat s organizacemi typu sudeťáků. Nevidím důvod proti spolupráci s Německem, Bavorskem, Mnichovem, nebo nějakou průmyslovou komorou, sportovní či uměleckou institucí. Ale spolupracovat s takovým subjektem jako je sudetoněmecký Landsmannschaft je z hlediska naší státnosti a historie na hranici vlastizrady. Nejsou reprezentanty státu, ani profese.

Naši „vlastenci“ se stále dokola poníženě omlouvají sudeťákům za české zločiny za války, případně po ní. Pomáhají tak rehabilitaci nacismu, který nám kvete v celé EU i ukrajinském a pobaltském okolí. Nacismus byl vždy přátelský k agresivním muslimům. Stačí vzpomenout islámské divize SS na Balkáně, které končily svoji dráhu vražděním obyvatel Prahy v květnu 1945. Pokračováním byla občanská válka na Balkáně v devadesátých letech, etnické čistky a genocida Srbů, obchod s lidskými orgány zajatců a vznik narkomafiánského státu Kosovo, to vše z vydatnou německou pomocí. Jestli lze válku v Kosovu sponzorovanou Saúdskou Arábií a Al Kajdou k něčemu přirovnat, tak k mnichovské dohodě zaměřené na likvidaci našeho národa. Na závěr bych dodal, že stále čekám na opakované ponížené omluvy vedení sudeťáků za zločiny jejich předků, kterých se dopustili na našem národě.

Nemám nic proti odpouštění, jímž se ohání údajní reprezentanti takzvaných křesťanů Herman, Bělobrádek, či samozvaný kněz Halík, všemožní intelektuálové či multikulturní zelený klon firmy ANO v Brně i jinde. Nicméně by si neměli plést odpouštění s podlézáním a službě cizím zájmům. Doporučil bych těmto podivným reprezentantům křesťanstva, pravdy a lásky knihu „A kdo tě zabije,“ která popisuje zážitky českých vlasteneckých kněží v německých koncentrácích. Je opravdu ilustrativní, že v Polsku, odkud bylo vystěhováno víc Němců, než od nás žádný sudetoněmecký problém neexistuje. Záleží na reprezentantech konkrétní země, jejich odpovědnosti k národu a morálce. Měli by začít u svého poslaneckého slibu. Odpouštět můžeme, ale zapomínat nesmíme!

Odmítněme ve volbách strany, jejichž reprezentanti podlézají cizím zájmům, napomáhají zotročování a islamizaci našeho národa a plivou na památku obětí nacismu a bojovníkům proti tomuto zlu.

Vážení přátelé, především se omlouvám za dlouhý text. Nicméně jsem toho názoru, že všichni potřebujeme argumenty do sporů s našimi spoluobčany, oběťmi propagandy protinárodní vlády, ČT 24 a neziskovek. A každý nemá čas a informační zdroje k tomu, aby si vytvořil relevantní názor. Samozřejmě bych mohl napsat, že ten je to a ten zase ono a zůstat u primitivních nadávek bez argumentace jako naši multikulturní protivníci z neziskovek placených ze zahraničí.