Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové,

původně jsem měl přichystaný opravdu poměrně dlouhý strukturovaný projev. Vzhledem k tomu, jaký je čas a kolik už toho dnes zde bylo řečeno, budu se snažit pouze glosovat ty nejdůležitější věci. Možná začnu tím, co jsem prožíval dneska odpoledne, kdy tady ve Sněmovně nás navštívili poskytovatelé sociálních služeb, a to jednak zástupci charity, Slezské diakonie a některých dalších. Musím říct, že rozhovory s nimi byly velmi praktické. Oni nám říkali své praktické zkušenosti, jak na tom v tuto chvíli s financováním jsou. Zaznělo například z úst ředitelky Slezské diakonie, že už v tuto chvíli je nucena propouštět některé zaměstnance, protože skutečně výhled financování na tento rok je pro ni asi nejhorší za posledních pět let. Ale když jsme se rozcházeli, tak se nás tito zástupci poskytovatelů ptali: jak si myslíte, pane poslanče, že to dneska dopadne? A já jsem říkal: já už jsem tady ve Sněmovně zažil mnohé, ale pokud představitelé vládní koalice včera na tiskových konferencích řekli, že podpoří program této schůze, tak jsem přesvědčen o tom, že v tuto chvíli již mají nachystané řešení a že v podstatě z nás opozice tady udělají dneska kašpárky. A já jsem si říkal: proč ne. Tento problém, který tady dnes máme řešit, je skutečně tak závažný, že pokud vláda dneska přijde a ústy vicepremiérky paní ministryně financí Schillerové řekne: my to máme dojednané, my jsme se konečně dnes dopoledne s paní ministryní práce a sociálních věcí dohodli, předáme to takto panu premiérovi a dvě miliardy korun budou během června dofinancovány, tak to bude to nejlepší, co jsem na téhle schůzi bude moct dít. A já jsem věřil, že to tady dneska v úvodních slovech zazní a že těch - já nevím - osm řádných a deset přednostních práv tady vůbec nebude uplatněno a že budeme ve čtyři, možná v pět hodin hotovi. Bohužel to nenastalo.

Ta diskuse tady byla dneska velmi košatá, už opravdu nemá cenu tady říkat všechny argumenty, proč je nutné dofinancovat 2 mld. korun do sociálních služeb. Já jsem rád, že to tady zaznívá nejenom z opozičních lavic, ale že to tady zaznívá i z těch vládních lavic. A ten jediný úkol, který nám zbývá, je skutečně říct si datum, kdy kraje ty peníze dostanou. A proto také to naše usnesení, které načte pan předseda za náš poslanecký klub, skutečně začíná tím nejdůležitějším, a to je to, abychom do 15. června tohoto roku dostali od vlády závazné stanovisko, jak tu situaci vyřeší, a to i s těmi formálními kroky. Pak budeme spokojeni a myslím si, že bude snad spokojená celá tato Sněmovna, ale hlavně to přinese jistotu jednak těm poskytovatelům a jejich zaměstnancům, což je důležité, ale ještě mnohem důležitější je, že to přinese jistotu těm, kteří jsou konzumenty těch sociálních služeb.