Dobré odpoledne. Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, já krátce vystoupím jako zpravodaj. Jak už tady zaznělo, tento sněmovní tisk byl původně navržen v režimu § 90 odstavec 2 ve zkráceném jednání, padlo veto, takže potom jsme, ale musím říct, i se vstřícností opozice navrhli zkrácení lhůt mezi jednotlivými čteními, protože všichni vnímáme, že tu problematiku zdravotnických záchranářů je potřeba opravit. A musím říct, že během té doby, kdy jsme to projednávali, ale vlastně už v letním období, proběhla celá řada diskusí. Ty diskuze byly často věcné, často byly velmi emotivní, často byly politické.

Já se dneska budu velmi snažit se vyhnout té politické rovině, ale krátce se vyjádřím ještě ke slovům mé vážené kolegyně Jany Pastuchové a myslím si, že pak bude ještě vystupovat kolega Mašek. Myslím si, že by bylo velmi špatně, kdybychom se snažili úctu směrem k záchranářům rozdělovat na to, jestli je nějaká větší nebo menší, a jestli to, jestli zvítězí nějaký politický názor nebo nějaké řešení té situace, tak, aby se to pak projevovalo a hodnotilo, že ten si těch záchranářů váží víc a ten míň.

Já nejsem záchranář, nicméně jsem ortoped a traumatolog a ve svém volném čase stále v té nemocnici trávím hodně a hodně času. Tento týden jsem měl dvě úrazové služby a za každou tu úrazovou službu se potkáte minimálně s osmi, deseti posádkami Zdravotnické záchranné služby. A musím říci, že s nimi hodně diskutuji. A samozřejmě, že oni patří k té první linii, oni patří k těm stejně jako hasiči, policisté, v některých záležitostech pak i vojáci, tak oni jsou opravdu tím nárazníkem při těch krizových situacích.

A já musím za sebe říct, že si jich opravdu velmi, velmi vážím. Ale přece to není jenom o slovech, jestli jim vyjádříme nějakou úctu, ale je potřeba to nějakým způsobem přetavit i do jiných věcí. A kdo mě zná - a ti záchranáři mě znají, protože se mnou komunikují, tak vědí, že jim to úctu vyjadřujeme hlavně v té praxi. Že v té praxi s nimi dobře komunikujeme, že skutečně jsme s nimi na jedné lodi, že si vážíme té jejich práce a že jim ji právě vyjadřujeme tím, že když se s nimi potkáváme na tom urgentu, když se s nimi potkáváme i někde na ulici, protože čas od času se k tomu nachomýtneme i jako laici, takže skutečně oni vědí, že my jako nemocniční lékaři nebo lékaři z terénní praxe, skutečně si jejich práce vážíme.

Ale tady jsme se ocitli v situaci, kdy jsme na konci minulého volebního období skutečně schválili velmi dobrý záměr, nicméně špatně legislativně napsaný. A za to nikomu nevyčítám, všichni jsme věděli, že to bylo ve velkém tlaku. A teď stojíme před situací, jakým způsobem to napravit. A v podstatě tady teď jenom soupeříme o to - a tady bych trošku korigoval paní poslankyni Pastuchovou, prostřednictvím pana předsedajícího, není to kritika, ale přece to není o tom, že nabízíme záchranářům možnost jít o 2,5 roku do předčasného důchodu dříve. My jim nabízíme pořád tu možnost 5 let. V čem se lišíme, je, jak k tomu dojdeme. Ten základní nárok na těch 2,5 roku dřívějšího odchodu je po 20 odpracovaných letech, a my se potom lišíme v těch dalších 2,5 letech navíc, jestli to bude rychleji nebo pomaleji. A to už je věc nějakého věcného názoru, nějakého politického názoru, ale rozhodně to není o tom, že bychom si těch záchranářů tím pádem méně vážili.

A pak si ještě neodpustím jednu poznámku. Nikdy není úplně dobře, když začneme nějakým způsobem kastovat jakoukoliv společenskou nebo i profesní skupinu. A tak jak jsem řekl, neskonale si záchranářů vážím. Ale stejně tak neskonale si vážím sestřiček a lékařů na urgentních příjmech, na odděleních ARO, na jednotkách intenzivní péče, i na dalších odděleních, kde ta zátěž psychická a fyzická je velmi podobná té záchranářské. Ano, je to pod střechou, je to v nemocnici. Ale jinak, řekněte těm sestřičkám na tom urgentu, že si jich vážíme méně. To si myslím, že by bylo velmi nekorektní. Tak tolik ještě k té diskusi, která tady proběhla. A za mě bych vás rád požádal o podporu pozměňovacích návrhů, které jsme podávali i společně s kolegy.

Speciálně bych chtěl požádat o podporu pozměňovacího návrhu B3, který se týká jiné oblasti, a to je vlastně také určitá náprava legislativní, aby výchovné mohlo být v nějaké neredukované podobě vypláceno i u takzvaných transformovaných invalidních důchodů. Toto iniciovala Národní rada osob se zdravotním postižením, ale i další skupiny pacientů, a myslím si, že je to korektní, aby tam nebyla diskriminace.

A potom pozměňovací návrh označení B4, který podobnou problematiku řeší u souběhu vdovského a starobního důchodu, kde by také za určitých podmínek docházelo ke krácení toho výchovného na polovinu, což předpokládáme a předpokládám, že to napříč Poslaneckou sněmovnou považujete také za legislativně špatné. Takže těmito pozměňovacími návrhy bychom tu diskriminaci měli odstranit. Děkuji vám za pozornost.