Možná zajímavější bude, zamyslet se nad široce rozšířenou reakcí na tyto programy. Jestliže slibujeme, že společně vytvoříme nová pracovní místa, anebo společně omezíme daňové úniky, odpovědí bývá nelíčená skepse. Spousta lidí se domnívá, že s těmito věcmi se prostě pohnout nedá. Ať se dělá, co se dělá, pracovní místa budou dále ubývat a různé formy daňových podvodů a úniků peněz do daňových rájů se budou dále množit.

Nedostatek plnohodnotné práce, která by umožňovala důstojný život, a přesun peněz z produktivní ekonomiky do riskantních finančních operací přitom patří k procesům, které přímo v jádru ohrožují fungování nejen evropského sociálního modelu, ale ve svých důsledcích podrývají i fungování tržní ekonomiky. Není přece možné mávnout nad vším rukou a smířit se s tím, že to nějak dopadne.

Podobné procesy vedly v minulosti k velké hospodářské krizi a ke světovým válkám. Bylo by cynické, pokud bychom v této situaci slibovali, že se alespoň zasadíme o to, aby se zlevnilo telefonování do ciziny.

Evropská unie přenesla v uplynulých dekádách spoustu pravomocí z úrovně svých členských zemí na úroveň celoevropskou. To je fakt, se kterým ani ti největší euroskeptici nic nenadělali.

Logicky jsou před námi tři možné scénáře dalšího vývoje.

Scénář prvý: Ustoupit od sjednocování Evropy a buďto ji zcela rozpustit, anebo přeměnit jen na zónu volného, v maximální možné míře deregulovaného obchodu. Pro nás by to znamenalo, že už nebudeme jedním z 28 členů kolektivního vedení EU, ale získáme svobodu stanout jako rovný s rovným proti ekonomickým a politickým kolosům typu Francie, anebo Německa. Domnívá se někdo, že je v této soutěži převálcujeme?

Scénář druhý: Evropa bude fungovat tak, jako funguje dosud. Klíčové země eurozóny budou rozhodovat o důležitých otázkách, my budeme v roli stážistů,  kteří mají možnost sledovat, jak ti druzí rozhodují. Ti nejšikovnější z našich europoslanců budou mít příležitost díky zručnému lobbování přihrát občas malou domů a vyzobat něco, co upadne ze stolu vlivných hráčů. Úbytek pracovních míst a odchod peněz do daňových rájů bude pokračovat dosavadním tempem.

Scénář třetí: Pokusíme se v měřítku celoevropském navázat na model sociálně tržní ekonomiky, který jsme svým západním sousedům tak dlouho záviděli. Kombinací zcela konkrétních opatření, pro které získáme většinu, dosáhneme toho, aby se peníze, které zahálejí, anebo jsou roztáčeny v nejrůznějších spekulacích, setkaly s těm, kdo hledají práci.

Za pokus to určitě stojí. A pokud neuspějeme, není ještě všechno ztraceno. Evropa se bude sice dále sociálně polarizovat, státy a jejich veřejný sektor budou dále strádat na úbytě, animozity mezi zeměmi budou narůstat. My se však zasadíme třeba o další snížení ceny volání do ciziny.