Dobrý den, dámy a pánové. Já mám návrh k pořadu schůze, který se jmenuje Krize je příležitost. Až skončí tady to dohadování o programu, budeme tady svědky mnohahodinového žvatlání o koronaviru ze strany našich vládních představitelů a poslanců, lékařů i nelékařů, které nebude mít velkého smyslu.

Já se domnívám, že samozřejmě ministr Vojtěch, Hamáček a spol. je takový v této věci spolek naprostých diletantů, nicméně jinou vládu nemáme, takže tváří v tvář hrozbě epidemie ji musíme společně překonat a zdržíme se hysterické kritiky, výkřiků a zvyšování paniky. Pevně věřím, jak vláda říká, že máme dostatek ochranných prostředků pro lékaře, nemocniční personál, ale i pro policii a pracovníky v maloobchodě, protože stát i při větším počtu nemocných by se měl snažit udržet základní fungování. Jak mám zprávy od praktických lékařů, tak tomu tak není, ale doufám, že se to změní.

Ale přejdu k meritu věci, protože jinak - a Sněmovna to tak zatím asi činí - musíme pracovat stejně jako doposud. A zde tváří v tvář této krizi je vidět několik programových bodů, které my hájíme, v plné nahotě. Například chceme potravinovou soběstačnost , tedy rovnováhu mezi domácí produkcí a spotřebou potravin, což má smysl vždycky, obecně, ale v současnosti, v současné krizi to vidíme v plné nahotě.

Až epidemie skončí, chceme, abychom příště byli odolnější. Chceme silnou armádu, která je schopna hájit svrchovanost a územní celistvost republiky a v kritických situacích je schopna plošného nasazení. To my nemáme, protože polovina našich vojáků hlídá v Bagrámu nějakou základnu a armáda není schopna něčeho takového činit a máme se o to do budoucna snažit. Čili opět to jasně vidíme. Chceme silný domácí průmyslu, ne zelenou devastaci, protože případ Prahy s její dominující závislostí na turistickém trhu, to nyní uvidíme v plné nahotě, ty poklesy a devadesát procent a více. Čili odmítněme Kjótské protokoly a evropskou politiku devastace průmyslu. Chceme návrat zdravého rozumu, například, aby zdravotním sestrám stačily čtyři roky vzdělávání, nikoliv povinnost studovat na vysoké škole, protože bychom jich prostě teď měli více a hodilo by se to.

Seškrtejme výdaje na GDPR, genderové audity, politické neziskovky a další nemoci, které si můžeme dovolit, když země žije v luxusu a neví z luxusu coby. Nyní je příležitost, když udeří ta krize, se k tomu zachovat racionálně. Odmítněme také zbraňovou směrnici EU, protože je v plné nahotě vidět, jak Evropská unie naprosto nefunguje tváří v tvář této hrozbě. Všechno nechává na národních vládách, které tady zoufale kolotají a zmatkují, nedělá naprosto nic a občané se ve svém důsledku stejně nakonec musí spolehnout sami na sebe, což dobře cítí. A tak dále a tak dále, nechci zde vypisovat celý program, ale chci, abychom svolali jednání na příští úterý jako první bod po pevné zařazených bodech, který se bude jmenovat Krize je příležitost, pobavili se o roli armády a jejím stavu do budoucna, pobavili bychom se o zemědělské soběstačnosti, respektive rovnováze mezi výrobou a spotřebou potravin a o těch dalších věcech, o kterých (jsem zde?) hovořil a vládám (naznačili?), jaké stanovisko v tom bude hájit. To si myslím je úkolem Sněmovny, ne tady teď sedm hodin hysterčit o tom, kde mají roušku, kde nemají roušku, protože samozřejmě vláda to nezvládá, ale když ta situace bude nějak eskalovat, tak to ani zvládnout nemůže. Děkuji.