Samo o sobě to byl úctyhodný závazek ke sportovnímu výkonu, když každá etapa čítala v průměru na 30 km. Ale smysl byl pochopitelně v něčem jiném, osobně navštívit a poznat postupně všechny kouty našeho krásného kraje, seznámit se s jeho přednostmi i problémy, potkávat se a hovořit s lidmi, a tyto prožitky a zkušenosti z terénu komunikovat skrze sociální sítě s veřejností.

Pochopil jsem, že, ač mám sportovní léta za sebou, moje role v tomto projektu nemusí být úplně zanedbatelná. Jako morální podpora, jako servis, ale především jako historik a znalec místního regionu. I když v Karlovarském kraji působím jako terénní pracovník přes 40 let, byla tato kampaň mimo jiné pro mne také novou výzvou k poznávání nových končin, lidských sídel a četných památek. I tam, kde jsem nebyl poprvé, byla tato místa pro mne alespoň milou vzpomínkou a příjemným osvěžením paměti.

Karlovarský kraj se profiluje především svým lázeňským odkazem a v protikladu krajinou narušenou těžbou primárních surovin. Ale nezapomínejme, že hornictví je tu prokazatelné již od středověku a jeho stopy jsou dnes v našem Krušnohoří na Seznamu UNESCO. Ač jsme sídelně velmi starý region a četné dobové hrady, tvrze a kostely to připomínají, zároveň si neseme jako západní pohraniční oblast hluboké stigma vykořenění po odchodu německého obyvatelstva po druhé světové válce. Dalším zářezem do krajiny byl následný komunistický režim, který si nikterak nevážil odkazu našich předků. Na běžeckých trasách jsme měli možnost často zachytit tento tristní stav bývalé kulturní krajiny, která se jen pozvolna vrací do časů, kdy si lidé všímali svého okolí, kdy v něm žili, chodili do lesa a do luk, kdy byly funkční polní cesty, kdy všude bylo nějaké drobné zastavení, nějaký výhled do krajiny. Za to patří vřelé díky nadšencům, kteří vracejí krajině to, co léta strádalo a zanikalo. Ve městech, v obcích i v některých vybraných oblastech je dobře vidět, jaký hospodář se o co stará. Důležití jsou právě takoví, kteří se stali ve svých sídlech domorodci, ano, je to skutečně generační záležitost. Vždy jsem s radostí komentoval, když jsme míjeli opravenou kapličku, vztyčený kříž, opravené domy na vsích.

Stále je však po širé krajině mnoho zanedbaného. Karlovarský kraj sice vkládá do zanedbaných památek, buď napřímo nebo formou dotací, velmi slušné peníze. Možné je čerpat příspěvky i ze státních prostředků. Je to však běh na dlouhou trať, kterému naštěstí nechybí lidé, kteří svou minulost opět začali milovat. A Karlovarský kraj může toto nadšení ještě více podchytit, nejen finančními prostředky určenými k rehabilitaci cenných památek v krajině, ale i lepším poradenstvím a zlepšenou organizací a koordinací mnoha solitérních projektů.

Naše kampaň byla mimořádná, každý z nás si z ní do budoucna něco odnáší, ne nadarmo měla nálepku Běhu pro budoucnost. A snad oslovila i část veřejnosti. V každém případě byla ukázkou zodpovědného přístupu politika, který by měl nejdříve poznat region, o kterém chce rozhodovat, a to nejen virtuálně. A nakonec velmi dobrá zkušenost, kterou mohu jen vřele doporučit. Možná to vyzní plytce a staromilsky, já však tomu věřím, společný zájem a zanícení, a to i v politice, dokáže odkrývat charaktery, budovat vzájemnou důvěru a vytvářet nová přátelství.

Jiří Klsák, krajský zastupitel