Normální bylo nežít na dluh, platit krytými penězi, studovat na školách bezplatně, mít děti v mladém věku, uzavírat manželství pouze mezi mužem a ženou, netolerovat drogy, chodit na vojnu, potírat lichvu, mít právo na práci, mluvit v rozhlase a televizi spisovnou češtinou, být hrdý na svou zem, neplatit zahraničním firmám za vodu z vodovodu, neplatit u doktora, nezpochybňovat Německo jako iniciátora 2. světové války.

Mohl bych tu uvést další příklady, ale není to nutné. Všichni musíme cítit, že na dnešní době je něco špatně. Odráží se to také na tom, že nyní většina lidí nežije pro budoucnost, ale snaží se prachsprostě přežít do dalšího dne. Jako společnost tu netvoříme pro další pokolení, ale žijeme pro současnost. Dokonce ještě další generace zadlužujeme a užíráme jim tím vlastní budoucnost a svobodu. Zadlužený člověk stejně jako zadlužený národ nebo stát není svobodný. To by mělo zaznít na dnešních "oslavách" především. Protože tito Kocábové, Klausové a Kočárníkové, kteří dnes slaví, převzali Československo bez jediného dluhu. Náš stát pak rozdělili, rozprodali a zadlužili. Co tedy dnes slavíme?

Středobodem letošního 17. 11. se stal prezident Miloš Zeman, proti kterému je vedena kampaň. Provinil se tím, že říká, co si myslí a dává věci do souvislostí. A to dnes zase není v módě. Tragikomické při tomto výročí. Před 25 lety byla cenzura, dnes je cenzura také. Kdo tvrdí, že ne, ať se zeptá Čtvrtníčka, proč už nejde točit Českou sodu.

Zpět však k oněm 25 letům. Za tu dobu se u nás kvůli poklesu porodnosti nenarodilo minimálně půl milionu dětí. Tito lidé nám už teď chybí a každým rokem to bude horší a horší. To je výsledek politiky denormalizace. Zkrátka není co slavit. Je potřebné si ale nyní připomenout tuto promarněnou šanci, abychom se pro budoucnost poučili, protože změny zase přijdou. Nic netrvá věčně, takže ani toto eldorádo posledních 25 let.

Michal Klusáček
předseda ČSNS