Čteme zde: Německo má sice zákon na ochranu nezletilých před nucenými sňatky, v praxi se však neuplatňuje a dětské nevěsty rozhodně nechrání, píše server týdeníku Focus. Počty sňatků s nezletilými dětmi navíc v zemi neustále rostou, píše Focus s odkazem na informace organizace Terre des Femmes, která bojuje proti nuceným sňatkům a zločinům ze cti.V roce 2019 úřady registrovaly 819 manželství s nezletilým. „Ve skutečnosti jich je mnohem více. V Německu se každý týden uzavře jedno takové manželství,“ tvrdí Monika Michellová z Terre des Femmes. A dává příklad 16leté dívky jménem Aylin. Ve škole patřila k premiantkám, měla své přátele a koníčky.Jednoho dne ale zmizela. Naráz přestala chodit do školy. Mobilní telefon měla nedostupný, rodiče nereagovali, její kamarádi o ní nic nevěděli. Třídní učitelka se obávala, že ji rodiče provdali. Všechny možnosti vyzkoušela, ale bez šance. Žádný z úřadů nepomohl. Za nějaký čas našla na Facebooku fotografii Aylin ve svatebním po boku staršího muže.

Už dříve Němci zneplatnili manželství nezletilých. Učinili tak kvůli migrantům. Jak je vidět na případu Aylin a mnoha dalších, je tento zákon jen prázdným kusem papíru. Sňatky s nezletilými dívkami se uzavírají v jednotlivých komunitách. Stačí dát manželský slib před velkým počtem svědků a dívku přivést do mužova domu. Oficiální úřady k tomu nejsou potřeba. Mnoho spolkových zemí nemá k tomuto problému žádné statistiky. To, že je dívka nezletilá, vyjde najevo většinou tehdy, když porodí a dítě je zapsáno na matričním úřadě.Tato manželství by měla být okamžitě anulována. Neplatná jsou i taková manželství, kdy je jednomu z manželů méně než 16 let.  Za loňský rok však bylo zneplatněno pouhých 11 manželství. Podle statistik má migrační původ 98% nezletilých nevěst.

To je zpráva, která potěší i vyděsí. Potěší jen v tom, že se vůbec tato nepohodlná pravda dostala i do našich mainstreamových médií. Napadá mě, jak asi bude autor té zprávy postižen a jak dlouho se s jeho jménem budeme na stránkách tohoto média ještě potkávat. Tím děsivým sdělením však je, že, jak v ČT slíbil i šéf muslimů v Čechách Abbás, v zemi, kam přijdou muslimové, přestává pro ně platit standardní právo té země a uznává se pouze právo šaríja. Přitom druhou větou mluví o integraci muslimských imigrantů s většinovou (zatím) společností. To ovšem nejde dohromady. Jestliže nerespektujete právní řád a kulturní obyčeje země, kam přicházíte, nemůžete nikdy požadovat například  občanství, či dokonce ani samotný azyl. Dokážete si představit křesťana či Žida, jak žádá o azyl v Saúdské Arábii a přitom do tamní televize natvrdo prohlašuje, že odmítá respektovat islámské hodnoty země, kam přišel?

K tomu připočtěte tzv. halal rituální porážky zvířat na českých jatkách (jen v roce 2015 to bylo víc než 100 tisíc kusů). K tomu připočtěte muslimské „vraždy ze cti“, s nimiž mají zejména opět v Německu přebohaté zkušenosti. Zatímco ještě v roce 1998 byly registrovány jen dvě, za rok 2016 už jich bylo zaznamenáno přes sedmdesát. Jejich počty jsou však pravděpodobně mnohem vyšší. Zvyšující se cenzura policie a médií zaměřená na zastavení antiimigračních nálad znemožňuje zjišťovat jména a národnost mnoha obětí a pachatelů a také skutečné okolnosti týkající se mnoha vražd, které se často jeví jako vraždy ze cti, ale jsou bagatelizovány jako „domácí hádky“. K tomu připočtěte „vzdělávací“ a „osvětovou“ činnost provozovanou různými islámskými centry v Evropě. V Praze na to máme „Islámskou nadaci“, která se na svých stránkách chlubí tím, jak zajišťuje i takové činnosti jako rituální obřízky chlapců, ale především organizuje export islámské ideologie do škol, prezentaci a působení v médiích. Přístup české justice k islamizátorům ČR nejlépe charakterizuje osvobozující rozsudek vydavatele knihy „Základy Tauhídu“, která vyzývá k nenávisti a k zabíjení nevěřících. Dokonce autoru bylo přiznáno odškodnění ve výši 200.000 kč.

Podle zprávy vydané senátorem Láskou, arabské státy investují do islamizace Evropy miliardy dolarů. Sečteno a podtrženo, muslimské aktivity se zmnožují, prohlubují, rozšiřují a nenápadně zasahují čím dál větší oblast našich životů. Mutti Merkel za celou Evropu svého času slíbila, že „to zvládneme“. Jsem přesvědčen, že se hrubě mýlila anebo cíleně lhala, jen nevím, zda záměrně, z neprozíravosti nebo z nějakého jiného důvodu Každopádně vše výše popsané je dnešní evropská realita. Z velké části ji máme i u nás, a pokud bude pokračovat přerozdělovací agrese eurounijní administrativy, lze očekávat v tomto směru větší „pokrok“. Je tedy zřejmé, co nás čeká a nemine – pokud se nevzepřeme. Skončíme snad jako pomalu za živa uvařená žába? Už je skoro pět minut po dvanácté.

Jiří Kobza