Šlo o zdánlivě nenápadnou, ale o to nebezpečnější předlohu, která přispívá k narušování mezinárodně-politického systému a tradičního mezinárodního práva jakožto základům mezistátních vztahů. Jde o to, že tento dokument přiznává zvýšené pravomoci a kompetence Mezinárodnímu trestnímu soudu, stavíce tuto instituci zcela nad národní právo i národní soudy – a to sice v tom smyslu, že by tento soud měl mít napříště přednost při vyšetřování a souzení zločinů, označených za válečné, před národními státy států, ve kterých se odehrály, anebo jejichž občané by z nich byli tímto soudem obviněni.

Bylo v rozporu s naší ústavou

Některá ustanovení předkládaného materiálu se oprávněně jeví být i v rozporu s českou Ústavou – např. se zásadním principem, že každý občan má právo na svého zákonného soudce. Rizikem dokumentu je i jeho politický přesah. Dopady, které by tato nadřazenost Mezinárodního trestního soudu měla, by vedly k vyhrocování mezinárodních, ale i vnitrostátních, sporů namísto jejich uklidňování, mohly by vést i eskalaci v diplomatických vztazích. Válečný konflikt je sám o sobě tragickou záležitostí, přičemž přednost by při a po jeho ukončení a odstraňování jeho následků měly mít tradiční postupy a jednání národních států, s cílem minimalizovat vzniklé škody a obnovit mírové soužití – nikoli zpolitizované zasahování mezinárodních soudů, kterým se ze zdánlivě nezávislého a nestranného soudu stává aktér mezinárodní i vnitrostátní politiky. Předložená úprava se navíc týkala i zrušení klauzule o možnosti odložení jurisdikce Mezinárodního trestního soudu v signatářské zemi o 7 let, přičemž samotná tato možnost má hluboký smysl a není dobré ji rušit.

USA a Izrael tento soud vůbec neuznávají

I s ohledem na to, že tento soud je právě často politickým aktérem a prvkem nestability v mezinárodních vztazích i ve vnitřní politice zemí, kde probíhají konflikty nejrůznějšího typu. Možnost odkladu jurisdikce má pro tyto vyhrocené případy krize svůj zásadní význam, v opačném případě může dojít k opakování konfliktů, včetně občanských válek, narušení vnitrostátní stability atd. Zmíněný soud též poměrně často vystupuje na straně představitelů palestinské autonomie (včetně jejích teroristických složek) – a tedy například právě v izraelsko-palestinském konfliktu má spíše negativní roli. Státy jako USA a Izrael tento soud vůbec neuznávají, své občany mu nevydávají ani neratifikovaly jeho status. Rozšířené kompetence tohoto soudu by vystavily i naše vojáky, příslušníky národních armád, kteří nasazují životy v zahraničních misích, neúměrnému riziku zpolitizovaného případného trestního stíhání. To je pro nás nepřijatelné. Naše vojáky musíme přece chránit (už takhle jich máme málo), nevydávat je cizí jurisdikci ani cizí moci. Ze všech těchto důvodů bylo velmi důležité toto rozšíření pravomocí odmítnout.

(Poznámka: Převzato z politikova FB profilu)