Pod hesly tzv. občanské společnosti jsme se stali v posledních desetiletích kolbištěm činnosti nejrůznějších nevládních a nevolených uskupení, které prosazují své vlastní (nebo jim zadané) cíle jinými formami, než je parlamentní zastupitelská nebo přímá demokracie. Ty cíle mohou být ekologické, společenské i politické (ekonomické, hospodářské, finanční). Je totiž v podstatě jedno, jaká jsou hesla. Ti totiž, co je vykřikují, jsou ve většině případů stejní.

Jsou snad beztrestní? A na sítích přituhuje

Zvláštní je, že ačkoliv jejich akce přinesly naší zemi v mnoha případech značné (vyčíslitelné) a často nenapravtelné hmotné a finanční škody, nikdo z organizátorů, účastníků a neřkuli zadavatelů nebyl trestně stíhán. Jde o to podivnější jev v době, kdy jsou stíhány projevy (té nesprávné – předsudečné) nenávisti na sociálních sítích. Postih se však v drtivé většině naopak týká těch, kteří chtějí dodržovat zákon a respektovat demokracii.

Známe je jménem, všímáme si skutků

Tyto „protestující“ nejrůznější samozvané skupiny, politické neziskové organizace a sdružení jako jsou například hnutí Duha, Děti země, Evropské hodnoty, Milion chvilek pro demokracii, Amnesty International, Organizace na pomoc uprchlíkům, Transparency International, Člověk v tísni a další a další mají několik společných faktorů. Pokusme se je shrnout:

1. Nemají žádný, demokraticky získaný, mandát od svých spoluobčanů, který by je opravňoval za ně mluvit, ale usurpují si jej.
2. Jejich financování je neprůhledné, v mnoha případech pochází přímo či nepřímo ze zahraničí nebo prostřednictvím prostřednictvím různých fondů (například Open Society Fund apod.).
3. Snaží se ovlivnit vnitřní, hospodářské, ale zejména politické události v Česku ve prospěch něčích nejasných zájmů. Děje se tak pod hesly líbivých až populistických cílů.
4. Většinou nemají (až na pár lídrů) přímé ambice stát se politickou stranou. Je tomu tak nejspíš i proto, aby se vyhnuli přímé zodpovědnosti za důsledky svých akcí a veřejné kontrole financí. Důsledně tak zůstávají mimo demokratické struktury.
5. Nenesou (a odmítají) trestní, finanční ani morální zodpovědnost za hospodářské důsledky svých nátlakových akcí (např. kůrovcová kalamita, mnohaleté blokování výstavby klíčových dálnic a silnic).
6. Až na pár mediálně viditelných mluvčích zůstává jejich personální složení v anonymitě.
7. Mají většinou pozoruhodnou podporu či minimálně toleranci tzv. liberálních médií – včetně těch veřejnoprávních – a dokonce v nich dostávají prostor.
8. Pracují a působí zdánlivě samostatně, bez zjevné synergie s ostatními podobnými organizacemi, nicméně jejich zjevný hlavní cíl, odmítání demokratické společnosti, je společný.
9. Politickým důsledkem, náplní a konečným cílem jejich činnosti je zpochybnění výsledku demokratických voleb, zejména pak chtějí zpochybnit mandát ideově a programově nephodlných, ale přesto většinou voličů zvolených stran (např. ANO a SPD, popřípadě KSČM), anebo osobní mandát nepohodlných zvolených politiků (Zeman, Babiš, Okamura).
10. Stojí zjevně až servilně na straně EU a USA. Současně je to samo o sobě v poslední době obchodní války mezi USA a EU obtížné až nemožné. Dále vystupují v jednom šiku proti Rusku a Číně a komukoliv, kdo by chtěl normalizovat vztahy s těmito zeměmi.
11. Podporují nelegální a masovou (převážně islámskou) migraci do Evropy.
12. Fukcionáři těchto organizací jsou prakticky neodvolatelní, byť jsou placení ze státních peněz.
13. Téměř vždy jde o samozvané, pečlivě vybírané aktivisty, organizované, financované i metodicky a organizačně podporované a vedené zvenčí (viz pohádkový vzestup tzv. Milionu chvilek pro demokracii).
14. Mají podporu tzv. tradičních a ultralevicových politických stran a aktivistů jako jsou ČSSD, STAN, KDU-ČSL, TOP 09, ODS a Piráti, jejichž zástupci ochotně vystupují na shromážděních proti demokraticky zvolené vládě. Podporují je i pololegální militantní uskupení jako Antifa apod.

Jak potlačit většinu

Vidíme, že v tomto kontextu Havlova idea „občanské společnosti“ opravdu přináší své jedovaté plody, jejichž důsledky bohužel poneseme všichni ve formě chátrající státní struktury. Vytváření paralelních, samozvaných nedemokratických, struktur (v pojetí českého předlistopadového disentu šlo o tzv. paralelní politický systém – paralelní polis, termín Václava Bendy) k prosazování menšinových názorů k potlačení většiny nemá se skutečnou demokracií vůbec nic společného. Jde naopak o nebezpečnou, ale celkem jasnou cestou k chaosu a anarchii jako k zákonitým předstupňům diktatury, jak nás učí dějiny. Příspěvek těchto organizací k rozvratu tradičních společenských a rodinných hodnot a vazeb je totiž natolik významný, že zdaleka přesahuje možnost náhody a nutí nás přemýšlet nad spojitostmi a společnými zájmy zákulisních hráčů. Zvláštností toho všeho je i značná indiference, tolerance až respekt bezpečnostních složek ČR a justice, což samo o sobě vyvolává také pochyby, že se ani zdaleka nejedná pouze o spontánní akce skupin nespokojených občanů…

Uhraďte miliardové škody

My v politickém hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) tento slaboduchý tyjátr, vydávaný za skutečnost, odmítáme akceptovat. Požadujeme, aby všichni, kdo se účastní nátlakových akcí, nesli nejenom společenskou zodpovědnost za své akce, ale aby v případě, že důsledkem bude vznik škody na soukromém nebo státním majetku, nesli i osobní trestní (tj. i hmotnou) zodpovědnost. Někdy ty škody, způsobené nátlakovým lobbingem, totiž dosahují miliardových výšek (např. kůrovcová kalamita, fotovoltaika, blokování důležitých staveb a další podobné akce). Není přece přípustné, aby hrstka bezejmenných samozvaných aktivistů, mnohdy navíc instruovaná a podporovaná ze zahraničí, financovaná z nejasných zdrojů, zde beztrestně působila škody, ať již pod jakkkoliv líbivými a populistickými hesly. Jde například o stávkové hnutí Fridays for future, podporované aktivistickými řediteli některých škol a učiteli prostřednictvím stávek na úkor výuky, nebo jakékoliv další politické akce bez souvislosti s učebními osnovami, kterých se účastní školou povinná mládež v době výuky.

Co žádáme

Žádáme proto, aby školní inspekce prověřila důkladně podobné aktivity ředitelů a učitelů škol, jejichž žáci a studenti se v době výuky účastní demonstrací či jiných, politicky zaměřených akcí, a striktně trvala na dodržování předpisů a školních osnov. Seznam škol, uvedený na webu organizace Člověk v tísni u projektu nazvaném Jeden svět na školách může být dobrým vodítkem na následující otázku: Kde začít kontrolovat?

Žádáme také, aby naše bezpečnostní organizace pečlivě prověřily zdroje a legálnost financování těchto zřejmě politicky orientovaných organizací, hnutí a aktivistů, stejně jako těch, kteří tyto protesty iniciují a organizují, stejně tak jako objasnění jejich skutečných cílů.

Žádáme, aby nejenom vedení, ale i účastníci všech nátlakových akcí byli trestně a finančně zodpovědni za důsledky svých činů. Zde jistě bude možné použít i připravovaný zákon o lobbingu, protože nátlakové akce prostřednictvím aktivistů nejsou nic než forma lobbingu.

Žádáme, aby bezpečnostní orgány důkladně prověřily vliv a trestní zodpovědnost podobných skupin na rozhodování příslušných orgánů ČR ve věci migrace, přerozdělování a přesídlování nelegálních či podle EU velmi vágně legalizovaných imigrantů do Česka, stejně jako těch skupin a organizací, které toto přesídlování podporují a propagují.

Jako konzervativní demokrat nemohu přijmout myšlenku, aby nějaký samozvanec bez demokratického mandátu zpochybňoval výsledky demokratických voleb bez toho, že by za své skutky nesl hmotnou i osobní zodpovědnost. Je ale na voličích, jak se sami rozhodnou, jakou budoucnost chtějí pro své děti.