Pod hesly tzv. občanské společnosti jsme se stali v posledních desetiletích kolbištěm činnosti nejrůznějších nevládních a nevolených uskupení, které prosazují své vlastní (nebo jim zadané) cíle jinými formami, než je parlamentní zastupitelská nebo přímá demokracie. Ty cíle mohou být ekologické, společenské i politické (ekonomické, hospodářské, finanční). Je totiž v podstatě jedno, jaká jsou hesla. Ti totiž, co je vykřikují, jsou ve většině případů stejní.

Jsou snad beztrestní? A na sítích přituhuje

Zvláštní je, že ačkoliv jejich akce přinesly naší zemi v mnoha případech značné (vyčíslitelné) a často nenapravtelné hmotné a finanční škody, nikdo z organizátorů, účastníků a neřkuli zadavatelů nebyl trestně stíhán. Jde o to podivnější jev v době, kdy jsou stíhány projevy (té nesprávné – předsudečné) nenávisti na sociálních sítích. Postih se však v drtivé většině naopak týká těch, kteří chtějí dodržovat zákon a respektovat demokracii.

Známe je jménem, všímáme si skutků

Tyto „protestující“ nejrůznější samozvané skupiny, politické neziskové organizace a sdružení jako jsou například hnutí Duha, Děti země, Evropské hodnoty, Milion chvilek pro demokracii, Amnesty International, Organizace na pomoc uprchlíkům, Transparency International, Člověk v tísni a další a další mají několik společných faktorů. Pokusme se je shrnout:

1. Nemají žádný, demokraticky získaný, mandát od svých spoluobčanů, který by je opravňoval za ně mluvit, ale usurpují si jej.
2. Jejich financování je neprůhledné, v mnoha případech pochází přímo či nepřímo ze zahraničí nebo prostřednictvím prostřednictvím různých fondů (například Open Society Fund apod.).
3. Snaží se ovlivnit vnitřní, hospodářské, ale zejména politické události v Česku ve prospěch něčích nejasných zájmů. Děje se tak pod hesly líbivých až populistických cílů.
4. Většinou nemají (až na pár lídrů) přímé ambice stát se politickou stranou. Je tomu tak nejspíš i proto, aby se vyhnuli přímé zodpovědnosti za důsledky svých akcí a veřejné kontrole financí. Důsledně tak zůstávají mimo demokratické struktury.
5. Nenesou (a odmítají) trestní, finanční ani morální zodpovědnost za hospodářské důsledky svých nátlakových akcí (např. kůrovcová kalamita, mnohaleté blokování výstavby klíčových dálnic a silnic).
6. Až na pár mediálně viditelných mluvčích zůstává jejich personální složení v anonymitě.
7. Mají většinou pozoruhodnou podporu či minimálně toleranci tzv. liberálních médií – včetně těch veřejnoprávních – a dokonce v nich dostávají prostor.
8. Pracují a působí zdánlivě samostatně, bez zjevné synergie s ostatními podobnými organizacemi, nicméně jejich zjevný hlavní cíl, odmítání demokratické společnosti, je společný.
9. Politickým důsledkem, náplní a konečným cílem jejich činnosti je zpochybnění výsledku demokratických voleb, zejména pak chtějí zpochybnit mandát ideově a programově nephodlných, ale přesto většinou voličů zvolených stran (např. ANO a SPD, popřípadě KSČM), anebo osobní mandát nepohodlných zvolených politiků (Zeman, Babiš, Okamura).
10. Stojí zjevně až servilně na straně EU a USA. Současně je to samo o sobě v poslední době obchodní války mezi USA a EU obtížné až nemožné. Dále vystupují v jednom šiku proti Rusku a Číně a komukoliv, kdo by chtěl normalizovat vztahy s těmito zeměmi.
11. Podporují nelegální a masovou (převážně islámskou) migraci do Evropy.
12. Fukcionáři těchto organizací jsou prakticky neodvolatelní, byť jsou placení ze státních peněz.
13. Téměř vždy jde o samozvané, pečlivě vybírané aktivisty, organizované, financované i metodicky a organizačně podporované a vedené zvenčí (viz pohádkový vzestup tzv. Milionu chvilek pro demokracii).
14. Mají podporu tzv. tradičních a ultralevicových politických stran a aktivistů jako jsou ČSSD, STAN, KDU-ČSL, TOP 09, ODS a Piráti, jejichž zástupci ochotně vystupují na shromážděních proti demokraticky zvolené vládě. Podporují je i pololegální militantní uskupení jako Antifa apod.