Dámy a pánové, dobrý den.

Já se nebudu trefovat do nepřítomných ministrů ani jinak tady rozviřovat vodu. Já bych se spíše chtěl vrátit k meritu věci, o kterém tady mluvil kolega Foldyna.

Když jsem v září v roce 2018 pořádal seminář s názvem Svoboda slova a právo občana na pravdu, který vyvolal poměrně velkou mediální pozornost, tak mě nenapadlo, že za rok a půl tady vlastně budeme diskutovat velmi vážně o tom, jakým způsobem právě tato svoboda slova je ohrožena.

Přiznejme si, že žádná diktatura v lidských dějinách nikdy nepřišla ve svých začátcích s tím, že by hlásala "jsem tu, abych vás obrala o vaše svobody, abych vás zotročila, abych vás utlačovala". Takto diktatury nepřicházejí. Přicházejí s tím, že lidem nabízejí dobro.

My se pomalu dostáváme do stadia - abych citoval Jana Wericha v jedné předscéně, když říkal: Na tomto místě může každý říkat co chce. A Horníček se ho ptal: Opravdu? Werich říká: Ovšem. Ovšem na vlastní riziko.

Takže i dnes můžeme říkat co chceme, ovšem na vlastní riziko, protože výklady předsudečné nenávisti - a můžeme říci, že i to slovo nenávist začíná nabírat dva směry. Jedno je nenávist povolená, doporučená, propagovaná, můžeme říci protežovaná, vůči prezidentovi, vůči SPD, vůči Rusku nebo Číně, a pak je samozřejmě nenávist, která je stíhaná, a to je vlastně nenávist proti jakémukoliv názoru, který by zpochybňoval vůdčí roli a nezpochybnitelnou pravdivost Evropské unie a veškerých nesmyslů, které z ní lezou.

Já si myslím, že George Orwell musí rotovat v hrobě jako vrtule, protože kdyby byl tady mezi námi, tak by určitě křičel nahlas, říkal by "proboha, lidi, já jsem svůj román 1984 psal jako varování, ne jako návod".

A musíme si uvědomit, že to, co tady řešíme, opravdu není jenom poměrně banální případ kolegyně Maříkové. My tady řešíme kruciální principiální otázku, že dochází k velkému útoku na svobodu slova. Dochází k ostrakizaci. Víte dobře, že /koneckonců pan kolega Birke to tady přiznal/ dostáváme všichni řadu hanlivých mailů z různých anonymních adres a podobně. Já jsem dalek toho naivního názoru, abych si myslel, že se jedná o náhodu. Já jsem hluboce přesvědčen, že se jedná o systémový útok na svobodu našeho slova a na svobodu projevu.

Takže z toho důvodu myslím, že ten případ Karly Maříkové je velmi varující. Upozorňuje na toto nebezpečí. My skutečně - ať už je mezi námi shoda, že Karlu nevydáme, protože to pak už bychom mohli vydat opravdu každého a navíc to obvinění je nesmyslné, protože víme dobře, že výrazů, které jdou s tou protežovanou nenávistí, které jsou daleko horší, daleko brutálnější, vulgárnější, jsou stovky, a těm lidem se nic neděje, ty nikdo nestíhá, nikdo je nežaluje. Takže musíme skutečně mít na zřeteli, a týká se to nás všech napříč politickým spektrem, že pokud si necháme ukrást svobodu slova, která je mimochodem /to tady ještě dnes nezaznělo/ zaručená českou Ústavou, pokud si necháme pošlapat naše ústavní práva, tak potom si musíme přiznat, že jako strážci demokracie, což tady jako zákonodárci všichni jsme, jsme fatálně selhali.

Takže já vyslovuji podporu Karle Maříkové, ale především vyslovuji podporu svobodě slova a svobodě názorů a tomu, že občan má právo na pravdu, aby ji slyšel z médií navzdory všem instrukcím Evropské unie o tom, jak se má veřejnost informovat a co se má informovat a co ne.

Já vám děkuji za pozornost.