Vláda například o rok (což v praxi, protože se blíží konec volebního období, znamená navždy) posunula revizi fungování státní správy, respektive hloubkový audit konkrétních administrativních agend a jejich efektivity - a tím pádem se odsouvá i jakékoli případné následné rušení duplicitních činností státu a omezení státní byrokracie, což by rovněž ušetřilo nemalé rozpočtové prostředky. Ale to vládu zjevně nezajímá, rozhodla se šetřit na důchodcích.

Z programového prohlášení vlády, což je velmi podstatné, také vypadl návrh na zavedení tzv. daňové brzdy, která by při překročení zákonem stanovené daňové kvóty zakazovala růst daní. Což potvrzuje oprávněné obavy z toho, že Fialova vláda hodlá zvýšit mnohé daně fyzickým osobám, byť se o tom v revidovaném programovém prohlášení konkrétně nezmiňuje, ale je to jen zahaleno do alibistického vyjádření o potřebě konsolidace veřejných financí.

Ale už dříve, opakovaně a veřejně, například ministři Stanjura a Jurečka, opakovaně hovořili o plánech na zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty, což zdraží mnoho druhů zboží a služeb (včetně např. vodného a léků),o stoprocentním zvýšení daně z nemovitosti, což zvýší nedostupnost bydlení, o zvyšování některých spotřebních daních, o zvýšení povinných pojistných odvodů pro živnostníky. Či nejnověji o zrušení slevy na manželku či manžela a tzv. školkovného, což v praxi též znamená vyšší daňovou povinnost, zejména pro mladé rodiny s dětmi.

Veškeré daňové experimenty navrhované vládou jen potvrzují trudnou skutečnost, že v této vládě, jako první po roce 1918, nezasedá ani jediný ekonom. Proto pro členy vlády je zjevně zcela cizí pojem Lafferova křivka, která byla pojmenovaná po americkém ekonomovi Arthuru Lafferovi a zobrazuje závislost celkové sumy vybraných daní na míře zdanění. Vysoké daně mají negativní dopad na ekonomický růst, protože oslabují motivaci lidí k pracovním výkonům, zvětšují daňové úniky a vyvolávají únik kapitálu – vč. lidského (odliv mozků). Přeloženo do češtiny: čím vyšší nominlní daně, jím nižší jejich reálný výběr. Zvednete-li daně do výšky, která je už nepřijatelná, velká část poplatníků si najde způsob, jak daňovou povinnost obejít. Jenže to naši sociálně-inženýrskou improvizační jednotku ve Strakovce míjí. Řídí se zřejmě jinými pokyny, kdož ví.

Vládní kabinet v novém prohlášení také ustupuje od jednoho ze svých hlavních předvolebních slibů - o dva procentní body snížit sociální pojištění zaměstnavatelů. Což je opatření, které by přitom mohlo vést k žádoucímu zmírnění zdanění práce i ke zvýšení rozsahu zaměstnanosti na standardní pracovní smlouvy - a tím i ke zvýšení objemu výbraného důchodového pojištění, což akutně potřebujeme. A je to lepší cesta než brát peníze seniorům, invalidům, vdovám, vdovcům či sirotkům. Ale vláda uvažuje zcela jinak. V novém programovém prohlášení totiž, oproti jeho původní loňské verzi, chybí závazek udržet stávající podobu valorizačního mechanismu důchodů.

To nás ovšem naprosto logicky opravňuje k domněnce, že vláda chce valorizaci důchodů snížit už trvale, nikoli jenom jednorázově letos v červnu. Jak už jsem říkal při nedávném týdenním maratónu ve Sněmovně, v podání vlády Petra Fiala „tahle země nemá být pro starý…“