Odkaz vlastenectví, odvahy, hrdinství a víry tohoto pozoruhodného muže  je nesmírně cenný -  jak pro dnešní dobu, tak i pro budoucnost našeho národa a státu.

Samozřejmě, tento odkaz je reprezentován i jeho nejbližšími spolubojovníky, Mašínem a Balabánem. A v širším smyslu i všemi dalšími statečnými bojovníky proti vražedné německé okupaci českých zemí.

Útok na historii a její přepisování

Dnešní doba je mimo jiné charakteristická i snahou určitých společenských a politických kruhů o plošný útok na historii a naši historickou paměť.

Jde o nejrůznější pokusy o přepisování dějin, a zejména ve vztahu k událostem druhé světové války. A to jak v tom smyslu, o čem - a jak - se mluví, tak i v podobě toho, o čem se vůbec nehovoří a co se zamlčuje.

Jsme svědky toho, jak se relativizují zločiny německého hitlerovského režimu, anebo jak se delegují pouze na nějakou skupinku nacistů, kteří snad ani nebyli Němci…

Neznalý pozorovatel by až někdy mohl nabýt dojmu, že druhá světová válka a německá okupace českých zemí byla pouze krátkou dějinnou epizodu, jakých je mnoho, a že šlo v podstatě o jakýsi běžný politický spor a více méně oprávněný boj proti komunismu.

Bourají se pomníky našich osvoboditelů a hrdinů, kteří při osvobozování Československa padli.

A staví se pomníky pronacistickým kolaborantům, vrahům
a pachatelům zločinů proti lidskosti. Jejich zločiny jsou relativizovány a omlouvány.

Odvaha Čechů

Velmi často je v této souvislosti zpochybňována i odvaha Čechů postavit se okupantům, náš národ je drze a označován za „Čecháčky“ a kolaboranty. Nic není vzdálenější realitě.

Čeští občané, vojáci i civilisté, prokázali tváří v tvář německé okupaci mimořádné hrdinství a odvahu. 100 tisíc jich v tomto spravedlivém boji padlo.

Zhruba 9 tisíc jich bylo v tzv. Protektorátu za odboj popraveno.
A desítky tisíc dalších zahynuli v koncentračních táborech.

Přední roli v tomto zásadním historickém boji hrál právě štábní kapitán Václav Morávek. 

Pobožný Pistolník 

Václav Morávek, zvaný též Pobožný pistolník, byl hluboce věřící člověk. Od svých osmnácti let, po smrti otce, posléze studoval
na Vojenské akademii v Hranicích.

Za války byl členem slavné odbojové skupiny Tři králové, s Josefem Mašínem a Josefem Balabánem.

Tato skupina byla z hlediska protiněmeckého odboje mimořádně významná – i proto, že shromažďovala zpravodajsky exkluzivní informace pro londýnskou exilovou vládu, jelikož mimo jiné řídila špičkového agenta uvnitř německého režimu Paula Thümmela (legendární agent A-54).

Skupina kolportovala ilegální tisk a prováděla sabotážní a záškodnickou činnost.

Václav Morávek vynikal odvahou až za hranicí rizika, přesto -
nebo právě proto - vydržel na svobodě ze skupiny nejdéle.

Svého času byl jednoznačně nejhledanějším odbojářem Protektorátu. Několikrát se doslova prostřílel z obklíčení. Padl v těchto místech
21. března roku 1942 při přestřelce s příslušníky pražského gestapa.

Metaforicky řečeno v předvečer dalšího legendárního činu české protiněmecké rezistence, popravě kata českého národa Heydricha příslušníky československé armády v exilu.

Václav Morávek navíc přímo spolupracoval i s těmito hrdiny, s parašutisty ze skupiny Silver A, kterým třeba opatřoval falešné protektorátní doklady.

Podle některých svědectví a historických pramenů se Morávek s Kubišem a Gabčíkem sešel ještě kolem poledne v den své smrti. Pokud je to pravda, šlo by o neskutečný symbol a setkání legend české a československé historie.

Mimochodem, velice by mě zajímalo, jak by tito velcí muži tehdy - nebo kdyby se dnes na chvíli probudili -  reagovali na skutečnost,
že mnozí čeští vládní politici jezdí na sjezdy sudetských Němců,
kde se jim klaní, oslovují je jako milé krajany a chtějí tyto sjezdy pořádat v České republice.

Zásadní roli v životě Václava Morávka hrála víra, coby zdroj odvahy
a síly, coby svorník hodnot, jakými jsou morálka, etika, láska k vlasti. Těmto hodnotám se ve svém životě nikdy nezpronevěřil  - a zaplatil
za ně cenu nejvyšší.

Byl známý tím, že si každý večer, včetně válečných let a v době skrývání se před nacisty v konspiračních bytech, četl v Bibli kralické.

Přitom měl vždy prý u sebe dvě pistole a dostatečnou zásobu munice.

V tomto smyslu je již klasický jeho výrok, který jednou adresoval svému spolubojovníkovi Josefu Mašínovi:

„Věřím v Boha a ve své pistole!“

Tak žil – i zemřel.

Čest jeho památce – a děkujeme!