Žil jsem a pracoval v různých zemích a mezi nimi dlouho a myslím, že mám řadu zkušeností, které mohou pomoci chápání toho, co se u nás děje s muslimy. Rozhodně je nehodlám šmahem odsuzovat, mají toho dost, co bychom se my Evropané od nich mohli přiučit, například jak v Íránu zvládli 4 miliony afghánských uprchlíků v době talibanské války proti Rusům, anebo jejich úctu ke starým lidem, o které se obětavě starají a vysoce je respektují. V tomto článku se ale budu zabývat pouze částí české muslimské populace, té nepřizpůsobivé, netolerantní a která nenávidí náš způsob života. Podle mých zkušeností se jedná o tzv. křičící menšinu v muslimské společnosti, která se výrazně odděluje od většinového života zde a neustále něco požaduje, bez respektu k našim zákonům. Konec konců, veřejná motlitba na Letné, ukazující jak jsou odlišní, jak jsou uzavření do své komunity, to dokazuje dost jasně.

V poslední době se stále častěji objevují různé diskuze na téma muslimů v Evropě. Myslím, že i zde platí rozdělení na přizpůsobivé (to je ty, kteří jsou muslimy, protože se narodili v muslimském světě ale jinak si žijí po svém) a nepřizpůsobivé (ty, kteří se shlédli v ortodoxním a radikálním islámu). Bohužel, vliv těch nepřizpůsobivých na přizpůsobivé je velmi silný, vypodložený Koránem a hrozbami fyzického násilí jako trestu za neposlušnost nebo dokonce herezi. Chomejní definoval tezi politického islámu jako nástroje postupného ovládnutí Západu: Rozptýlené skupinky muslimů, žijících na západě, se mají zorganizovat a spojit, aby byly schopny jednat a především volit jednotně. V těsném soupeření hlavních stran víme, že největšími politickými vyděrači jsou právě malé strany, které mnohdy rozhodují, kdo z těch velkých bude vládnout a kdo ne, ale ony tam vládnou téměř vždy, jak ukazuje příklad KDU-ČSL v našich podmínkách. Zde nastupují i muslimské hlasy, které však nejsou zadarmo, jsou vykoupeny požadavky na přidání většího prostoru radikálním muslimům (šátky ve školách, žádné vepřové ve školních jídelnách, oddělené hodiny v bazénech pro dívky a pro chlapce, atd.). Postupně tedy muslimové podle této teze budou získávat větší a větší vliv, až nakonec západní společnost ovládnou jejími demokratickými nástroji a nastolí šaríju a dostanou Západ po Aláhovu vládu. Další samozřejmou podmínkou úspěchu je mít mnoho dětí, podle Chomejního jich pravověrný muslim má mít aspoň 10. Tím pádem počty oprávněných voličů budou nabývat na váze.

Celkem je v současnosti v ČR něco kolem pár tisícovek registrovaných praktikujících muslimů, když k nim připočteme zaměstnance různých ambasád islámských zemí, máme pár stovek navíc. Jak ale ukazují události posledních dnů, různé muslimské spolky se již snaží sondovat možnost využít demokratických slabostí naší společnosti k získání většího prostoru ve společnosti, k prosazení staveb dalších mešit, modliteben a tzv.islámských kulturních center, kde nejčastěji vznikají buňky dogmatických islamistů. Tato centra jsou potom vybavována literaturou i kleriky ze zahraničí. Svého času Saudská Arábie 300 radikálních kleriků, pro které i saudský islám byl málo islámský, začátkem 2. tisíciletí prostě vyvezla do zahraničí. Následky se projevily nárůstem terorismu v Evropě.

Jak ukazují neradostné zkušenosti z Evropy, multikulturní společnost je nebezpečný nesmysl, vždy se jedná pouze a jen o střet kultur a to i tam, kde původní kultura byla zničena nebo vytlačena (např.Austrálie). I tam se jedná o boj, které náboženství bude to hlavní. Naši zastánci multikulturní společnosti, lidé bez pocitu vlastní kulturní příslušnosti (které nazývám kulturními ztroskotanci) mluví o tolerantním islámu, o přínosu islámu pro naši společnost, o důležitosti otevřené Evropy. Pokusím se tyto demagogické argumenty uvést na pravou míru: Tolerantní a netolerantní islám neexistují. Islám je pouze jeden, tak jako je jeden Korán,a to je dogma, o kterém se nediskutuje. Dvojakost islámu vyplývá právě z dvojakosti Koránu. První část, Zjevení Mekky, je plné líbivých proklamací o míru a toleranci, zatímco druhá část, zjevení Medíny, již mluví nesmiřitelně. Proto sůry první části bývají používány pro prezentaci mírné tváře islámu a druhá část jako návod k ovládnutí světa.

Čím tedy může islám obohatit naši společnost? Jaký může být přínos netolerantního, nediskutujícího a dogmatického náboženství, které ospravedlňuje násilí, pro tolerantní demokratický svět? Marně nad tím přemýšlím, ale nic mne nenapadá. Čím ohrožuje náš svět, to vím, viděl jsem to na tureckých komunitách v Německu. Je jich tolik, že již naplňují Chomejního tezi, mají volební váhu a v těsně rozděleném parlamentu začíná jít právě o hlasy minorit, které určují, kdo bude vládnout. A na to politici slyší. Požadavky ale neustále stoupají. To je vývoj, který docela reálně ohrožuje i naši společnost, pokud se výrazně nezmění přístup politiků k imigraci nejenom u nás, ale především v celé EU.

Otevřená Evropa je pochybný, nebezpečný mýtus, na jehož konci Evropa, tak jak ji známe, nebude existovat. Pokud chceme zachovat demokracii, svoji tradiční historickou kulturu a společnost, nezbývá nám nic jiného, než razit uzavřenou Evropu, která bude vpouštět pouze takové imigranty, kteří přijmou bez výhrady evropské hodnoty a budou pro náš svět přínosem. Musíme se tedy mít na pozoru nejenom před importem nesnášenlivosti, ale především před vlastními užitečnými multikultiidioty, před vlastními naivními či zkorumpovatelnými politiky, kteří výměnou za krátkodobý osobní zisk jsou schopni nejenom Českou republiku, ale celou Evropu rozprodat. Události z Prahy minulého týdne ukazují na začátek snah o radikalizaci učení muslimské komunity. Je dobře, že k zásahu došlo včas, doufám, že soudy budou jednat stejně nekompromisně jako v případě dalších rasových kauz, protože podle našich zákonů i vyzývání k nenávisti vůči většinové společnosti je trestným činem.

Jde o to, zabránit, aby střet kultur, nepřerostl ve střet civilizací.

Mgr. Jiří Kobza, expert hnutí Úsvit na problematiku islámu, pracoval 11 let v Íránu, mimojiné jako český diplomat na velvyslanectví ČR v Teheránu, dále žil v Egyptě a Jemenu