Konec konců, násilí na ženách je islámem považováno za spravedlnost a rodinné právo muže. Co si o tom myslí samotné ženy, které jsou postaveny na úroveň poloviny muže a na vlastní názor vlastně ani nemají nárok, nikoho nezajímá. Jenže to se nás dotýká velice osobně. Jak krutou cenu za svoji lehkomyslnou cestu platí obě unesené Češky, Hana Humpálová a Antonie Chrástecká a čím asi procházejí? V Balučistánu jsem byl, vím jak to tam chodí. Tam lidský život nemá žádnou cenu, tím spíše ženský život. Ale jde o naše občanky, tak se předpokládá, že české úřady, placené z našich daní, se budou snažit je z toho dostat ven. Jenže naše ministerstvo zahraničních věcí však již řadu měsíců mlčí. Proč žádný z našich osvícených poslanců neinterpeloval ministra zahraničí? Co vlastně dělají naši odvážní kariérní „diplomaté“ v Islamabádu? Proč nebyl vyslán český expediční sbor speciálních jednotek, co tak věrně slouží hned vedle v Afghanistánu pod velením USA, že by také udělali něco pro naše občanky? Prezident se podřekl před časem, že jednání běží, ale dál opět nic. Jako by ta dvě děvčata už odepsali. Tři stovky školaček, unesených v Nigerii islámskou sektou Boko Haram sice vzbudily pozornost světových médií, ale tak nějak mi přijde, že to u nás s nikým nehlo. Naše sveřepé bojovníky za Tibet a práva velryb to očividně nechává chladnými, stejně jako celý svět mlčel před hrůzami brutální genocidy ve Rwandě nebo občanské války v Kongu. Únosy dívek, jsou-li prováděny pravověrnými muslimy, jsou vlastně bohumilými skutky.

Naše media by aspoň měla tyto události komentovat a jasně upozornit, že toto jsou skutky a události, které vyvolávají protiislámské nálady v Evropě (pakliže právě toto nebyl vyšší účel celé aféry, aby se opět muslimové dostali do pozice neprávěm ukřivděných a mohlo o to hlasitěji křičet, jaká se jim děje křivda).