Děkuji za slovo, dobré dopoledne, dámy a pánové. Tak kdo nic nedělá, nic nezkazí, tak bych asi uvedl své vystoupení na téma liniového zákona. Pan ministr i pan zpravodaj to hezky, tak nějak stručně, nekonfliktně představili, uvedli. Samozřejmě ten zákon my podpoříme, podpoříme jeho posunutí dál do výboru, do garančního, tedy hospodářského. Ale abych vysvětlil ten svůj úvod, kdo nic nedělá, nic nezkazí. On se předkladatel, Ministerstvo dopravy, oni se k tomu vlastně transparentně přiznali. Řekli to v důvodové zprávě, kterou ocituji: Předkladatel návrhu zákona se rozhodl přistoupit k minimalistické transpozici, kdy navrhuje fakultativní ustanovení směrnice, fakultativní, do vnitrostátního právního řádu, až na drobné výjimky neprovádět, nedávat je do českého právního řádu a obligatorní ustanovení směrnice v nezbytném rozsahu provést pouze v případech, že tím nebylo dosaženo našimi jinými zákony.

Jinými slovy, pane ministře, vy jste přistoupili opravdu k minimalistické verzi úplně bez ambicí, s úplně nulovými ambicemi. Já jenom připomenu tenhle zákon, a známe ho, řada z nás, kolegů, si ho tady pamatujeme, byli jsme v těch opačných rolích koalice a opozice, když se ta čtyřistašestnáctka, ten liniový zákon, když se stal zákonem roku. Byl to poslanecký návrh, na kterém se nás tady sešlo 17 poslanců napříč politickým spektrem. Za ODS Zbyněk Stanjura, za KDU-ČSL Jiří Mihola a tak dál, a tak dál. Byly tam tehdy všechny politické subjekty, které tady ve Sněmovně byly. A tam jsme, přátelé, tu ambici měli, tam jsme udělali tu revoluční změnu. Nejenom osminásobek, tři měsíce na vykoupení a tak dále, to už tam bylo o nějaký pátek dřív, ale tam jsme zavedli to vyvlastnění, to mezitímní rozhodnutí a všechna další ustanovení, která významně - a na tom se určitě shodneme - pomohla výstavbě a přípravě té dopravní infrastruktury.

Ale když jsem se podíval do historie, když probíhalo veřejné hlasování tady o tomhle našem tehdejším společném poslaneckém návrhu, tak největší podporu měl ze strany Hospodářské komory, procentuálně mezi jednotlivými hlasujícími, České advokátní komory, tedy mezi právníky, ale třeba také mezi zástupci obchodu a cestovního ruchu, průmyslu a energetiky - z 81 % nás tehdy podpořili. A třeba taky města a obce. A to je to, na co chci tou svojí výtkou, tou kritikou, narazit, že to, co přišlo z té Evropy, ta ambice, která byla, stavte transevropské sítě rychleji, dejte si závazky, upravte právní řád, tak aby opravdu od toho povolení do realizace byla ta doba co nejkratší. Buďme upřímní, nalejme si čistého vína - vy jste na to prostě rezignovali, vy jste řekli, raději ne, raději to necháme být, ta fakultativní ustanovení, která nemusíme dělat, do zákonů raději dávat nebudeme a necháme to být. A v tomhle jsem k vám, kolegové z vládní koalice, a k panu ministrovi kritický. Podle mého názoru jste prostě tu ambici měli mít mnohem větší. To za prvé.