Dienstbier navíc nedávno řekl, že nám chybí definice rodiny a jak k tomu prý přijdou děti v jednopohlavních rodinách. Myslím si, že rodina nepotřebuje být definována člověkem, ale že prostě několik tisíc let existuje v přirozené sestavě - máma, táta a dítě.

Jednopohlavní vztah nikdy nemůže zplodit dítě, a proto není možné stavět ho na úroveň rodiny. Pokud bychom to udělali, pak už je rovnou možné povolit mnohoženství a další „netradiční“ kombinace. Kde se pak taková tolerance všemožných odchylek zastaví a kdo dostane další privilegia?

Myslím si, že homosexuálové mají dnes práv dost. Nikdo jim nebrání, aby spolu nemohli žít a starat se jeden o druhého. Ale zatahovat do tohoto prostředí děti je podle mě nevhodné. S manželkou vychováváme tři děti a každý den se přesvědčuji na vlastní oči, že každé dítě potřebuje mužský a ženský vzor, a oba se vzájemně doplňují. A ten nenahradí dva muži ani dvě ženy.

Ano, výchova dítěte v rodině není nic jednoduchého, ale rezignace na ní vede jen k uspokojení vlastních potřeb. Dítě potřebuje ke správnému vývoji tradiční rodinu.

Střídavá péče rozvedených rodičů je sice komplikované, ale když dobře funguje, je to pořád menší zlo. Prosazovat ale své vlastní potřeby na úkor dětí, které se nemohou bránit, je již za hranou. Dítě není něco „nárokového“, něco, na co by měl mít každý právo bez zodpovědnosti.

Oba výše uvedené návrhy jsou nebezpečným experimentem a zoufalou snahou „zachránit“ naši konzumní společnost tím, že dítě bude moci mít kdekdo. Snaha o obnovení životaschopnosti naší civilizace ale musí jít opačnou cestou: výchovou dětí a mladých lidí ke zdravému rodičovství a obecně k překonávání překážek v životě.

Štěpán Komárek, KDU-ČSL, Černíč na Jihlavsku