Za prvé: Nemá cenu si cokoli nalhávat – Tálibán prostě vyhrál.

Za druhé: Vyhrál i přesto, že “vládní´” vojska 20 let cvičily špičky z USA a NATO - kapacity ve všech oblastech vojenských i politických.

Za třetí: Vyhrál i přesto, že “vládní” vojska měla k dispozici nejmodernější techniku (mimochodem USA za 20 let investovaly do této války téměř bilion dolarů!).

Za čtvrté: Vyhrál i přes masivní převahu lidských sil (300 tisíc “vládních” vojáků vs. 90 tisiíc Tálibánců). Jak je možné, že de facto guerilly farmářů porazily nejsilnější vojenský pakt během pár dnů?

Za páté: Tálibán vyhrál dokonce navzdory tomu, že se nám ještě před několika dny snažila Česká televize namluvit, že postup USA byl a je naprosto správný (jak jinak taky, že?).

Za šesté: V Afghánistánu se rozhodně nebojovalo za svobodu a demokracii (této pohádce vymyšlené jako alibi pro vedení válek Spojených států a neustále omílané servilními médii snad věří už jen ti nejnaivnější).

Za sedmé: Tálibán vyhrál mj. díky podpoře místních obyvatel, pro které se za posledních dvacet let (bohužel) stal nositelem národně osvobozeneckého boje a hlavní opozicí ke zkrumpované vládě která, jak teď vidíme, čerpala svoji legitimitu pouze a jenom z přítomnosti zahraničních vojsk.

Za osmé: “Vládní” vojska se vzdala téměř bez boje – evidentně nadšení pro americké pojetí demokracie z nich vyprchalo stejně rychle, jak rychle umí vzlétnout vrtulník evakuující americké představitele. Je dobré sledovat, které státy prchají a která zahraniční zastoupení zůstávají. Evidentně ne všiichni jsou/byli v zemi považováni za okupanty.

Nečekala jsem nic jiného než to, že se v nějaké fázi objeví obvinění Ruska a Číny, že jsou to oni, kdo mohou za celou situaci v zemi. A nemýlila jsem se. Na rozdíl od pracovníků ambasád zemí, jejichž vojáci jsou mnohými považování za okupanty země, totiž Ruská federace a Čínská lidová republika svá zastoupení v zásadě neomezila. Naopak. Oba státy se nechaly slyšet, že chtějí jednat, ne střílet. Ale chápu, že toto pojetí se lidskoprávním aktivistům a liberálům vyznávajících humanitární bombardování a vyvážení demokracie na hlavních pušek moc nelíbí.

A co je na celé věci nejhorší? USA/NATO se podařilo prakticky svými kroky vytvořit stát v rukou islamistů. Za dvacet let války je výsledkem ještě silnější pozice radikálních islamistů v regionu a velmi pravděpodobný návrat islámskího práva a útlaku. Gratuluji!

Je zajímavé, že neomylní vojenští experti NATO neprohlédli, jak se bude země vyvíjet. Vždyť český účastník misí Martin Šanda v rozhovoru pro Mf DNES řekl: „Já si myslím, že kdokoliv do Afghánistánu vstoupí a není zván, dopadne stejně.“ Dále pak dodal: „Tálibán tam skrytě podporuje 20-30 % lidí. To, co si malovali spojenci, že je vycvičí a předají jim zemi, bylo evidentně špatně. A bylo jasné, že se přerod v demokratické zřízení nepodaří.“

Spoustu by se dalo rovněž říct k samotné vládě v Afghánistánu, kterou vojska NATO držela při životě. Zatímco prezident Ghaní jeden den vykřikoval, že zůstane až do konce, za pár dnů už utíkal, podle mnohých s obrovským množstvím peněz. Ukazuje to jen, jak moc upřímně to se svou zemí myslel. Mimochodem, když USA organizovaly s Pinochetem převrat v Chille, prezident Allende zůstal až do konce, kdy byl zabit. Jsem zvědavá, kdo na tuto oběť válek USA 11. září vzpomene.