Schůzka byla pořádána z důvodu, aby se zástupci komise pokusili, ještě před samotnou reautorizací, vyvrátit naše četné obavy k celkovému procesu hodnocení glyfosátu evropskou agenturou EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin).

Kdybych řekla, že se jim to povedlo, lhala bych. Komise nás na začátek informovala, že i přes veškeré výhrady akademické a vědecké obce bude glyfosát s největší pravděpodobností znovu autorizován k 1. 7. 2016, pokud s tím členské státy budou souhlasit.

Hlavní argument k obhájení tohoto postupu komise spočíval v tom, že EFSA zhodnotil glyfosát jako nekarcinogenní, a tudíž je možné jeho používání znovu povolit. Jak jistě již víte, Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (součást Světové zdravotnické organizace) ve své zprávě z minulého roku vyhodnotila glyfosát jako pravděpodobně karcinogenní (což je jedno z nejsilnějších možných označení karcinogenity nějaké látky).

Studie, ze kterých Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny ve svém hodnocení vycházela, poskytla vědecké obci ke zhodnocení, včetně označení jejich autorů, tak, jak se ve vědeckých kruzích standardně dělá. Pro nás z nepochopitelných důvodů EFSA však ve své studii dal v celkovém hodnocení těmto zveřejněným studiím nižší hodnotu než studiím, jejichž provedení si sám objednal u externích dodavatelů a které nezveřejnil a neuvedl u nich ani autory, ani jejich soukromé zájmy.

Tyto studie označily glyfosát za nekarcinogenní. Dne 27. listopadu 2015 se na Komisaře pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenise Andriukaitise proto formou otevřeného dopisu obrátilo na 96 vědců, aby studie zpřístupnil, a to včetně jejich autorů a deklarací jejich soukromých zájmů. O toto uveřejnění jsem žádala spolu s dalšími 66 europoslanci také já v dopise panu komisaři z minulého týdne. Tuto žádost jsme s kolegy komisi znovu přednesli. Avšak komise při jednání uvedla nejspíš tu „nejprofláknutější“ a nejmíň originální výmluvu každého držitele veřejné moci a sdělila nám, že by nám ráda vyhověla a studie zveřejnila i uvedla jména autorů a jejich zájmy, ale bohužel jí to zakazuje současná legislativní úprava, neboť jejich autoři se zveřejněním nesouhlasí. Čili se máme spokojit jen s tím, že tyto studie označily glyfosát za bezpečný a to nám prý má stačit.

Fakt, že tyto studie, dle postupně unikajících informací, vypracovávaly pro EFSA soukromé společnosti s přímými vazbami na producenty glyfosátu, je podle komise zanedbatelnou drobností. Zástupci komise také nedokázali vyvrátit ani naše obavy, že studie byla provedena pouze na hrozby, jež znamenají použití čistého glyfosátu, ale již ne na hrozby, jež přináší použití jeho směsi s jinými chemikáliemi. Přitom glyfosát v čisté podobě se snad v zemědělství prakticky ani nepoužívá. Má frakční kolegyně Merja Kyllönen se pak ptala komise ještě na metodiku zkoumání účinku glyfosátu a jeho vliv na různé typy půd, neboť z hodnocení EFSA vyšlo, že byl testován pouze na třech typech půdy, a to ještě ani ne při jeho použití v nižších teplotách, které u nich ve Finsku celoročně panují. Na její dotaz jí bylo zástupci komise sděleno, že o tomto problému nic neví, ale ať jim napíše písemnou otázku, protože jí nejsou k tomuto v současnosti schopni nic říct.

Arogance zástupců komise se naplno projevila na úplný konec schůzky, kdy na dotaz mé kolegyně, jestli se komise nedomnívá, že by s reautorizací glyfosátu měla být přeci jenom opatrnější a používat spíše přístup předběžné opatrnosti vzhledem k obrovskému množství připomínek a výtek odborné veřejnosti i k faktu, že za pravděpodobně karcinogenní označila glyfosát Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, tedy agentura OSN a nikoliv nějaký bezvýznamný úřad, nám bylo odpovězeno ve smyslu, že slunce je prý také karcinogenní a lidé jsou mu vystavěni běžně.

Na závěr nám bylo ještě řečeno, že kritizovaná absence kritérií pro rozlišování toho, co je endokrinní disruptor, které měla komise představit již v roce 2013, odstraní v létě roku 2016 tím, že vydá své stanovisko k problematice a ke konci roku snad předloží danou legislativu. Musím říct, že po této schůzce jsem z celé situace ještě více zhnusená, než jsem byla před ní. Nicméně nebojte se, v našem tlaku na komisi rozhodně nehodláme polevit.

Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu za KSČM