Již delší dobu sleduji ve společnosti „svazácké kádrování“ toho či onoho člověka. Na jeho profesních kvalitách v podstatě nezáleží, ale je nutná ideová čistota a spřízněnost se současným režimem. V překladu to znamená blbci a ti co neumí vpřed, ti co umí do kotelny!

Dnes se to nepojmenovává jako komunismus, ale jako „liberální demokracie“. Pozná se to zejména podle toho, že tito „demokraté“ mají „patent na rozum“ a názorovou pluralitu (rozmanitost) jejich nositelů nálepkují jako extremisty, dezoláty, proruské šváby a podobně. Také jsou schopni svoje postoje tvrdě vymáhat, řvát, sepisovat petice, vyhrožovat a samozřejmě prosadí názor jejich menšiny.

Slušná většina jim ustoupí. My, co jsme na vlastní kůži zažili skomírající komunistický režim, máme velmi dobrý nos na podobné procesy. Bohužel jsme již v situaci, kdy je svoboda slova a svoboda lidí porušována dokonce více, než na sklonku minulého totalitního režimu.

Jako národ stojíme na rozcestí. Rubikon byl překročen a nyní si musíme vybrat. Zda se necháme stáhnout do propasti, nebo zda znovu povstaneme jako bájný Fénix. Ještě pro osvěžení paměti připomenu dva citáty výroků z 50. let dvacátého století: Když se kácí les, létají třísky a kdo nejde s námi, jde proti nám.

Myslím si, že přesně vystihují současný stav společnosti a současného vedení země.