Druhá užší je, že jen může vstoupit do zahájeného řízení, ale samo jej zahájit nemůže. Insolvenční zákon umožňuje státnímu zastupitelství do řízení vstoupit, nikoli jej zahájit. Jde tedy o druhou užší možnost.

Způsob úpadku je součástí návrhu na zahájení insolvenčního řízení, který státní zastupitelství podat nemůže. Nemůže-li státní zastupitelství navrhovat konkurz při zahájení řízení, nemůže ani navrhovat tuto změnu řešení úpadku v průběhu konkurzu, protože by došlo k obcházení zákona. Kdyby zákonodárce chtěl dát státnímu zastupitelství právo podat návrh na zahájení insolvenčního řízení včetně návrhu na způsob řešení úpadku, tak by tak učinil. Zákonodárce však právo dávat návrh na zahájení insolvenčního řízení státnímu zastupitelství nedal a tedy si státní zastupitelství nemůže tuto působnost atrahovat tím, že by účelově věci, které jsou spojeny s návrhem, mohlo podávat až po zahájení řízení.

Úřední činnost státního orgánu, včetně státního zastupitelství, je součástí výkonu státní moci. Pří působnosti všech orgánů státu a tedy výkonu státní moci platí ústavní zásada, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. To je rozdíl od soukromých osob, které mohou činit vše, co jim právní řád nezakazuje. Nelze připustit, aby státní orgány nedostatek zákonného základu své působnosti obcházely. Je ústavně nepřípustná analogie či rozšiřující výklad, které by státním orgánům dávaly více moci, než jim dal zákonodárce. Jestliže zákonodárce omezil právo státního zastupitelství na činnost v insolvenčním řízení na vstup do zahájeného řízení, ale nedal mu právo řízení zahájit a tedy činit návrhy, které jsou obsahem návrhu na zahájení řízení, nemůže státní zastupitelství v dané věci obcházet tuto absenci návrhového práva formou podnětu.  Soud by měl podnět podaný ve věci, kde státní zastupitelství nemůže podat návrh, odložit, protože podnět je výsledkem činnosti státního orgánu mimo rozsah jeho zákonem stanovené působnosti a je obcházením zákona.

Zájem věřitelů

Účel insolvenčního zákona vtělil zákonodárce do jeho prvního ustanovení. Smyslem a cílem je řešení majetkových poměrů dlužníka tak, aby to vedlo k co nejvyššímu poměrnému uspokojení věřitelů. Prioritou jsou majetkové zájmy věřitelů. Insolvenční zákon sice umožňuje účast státního zastupitelství, ale není jeho účelem chránit zájmy státního zastupitelství. Majetkové zájmy státu, které mohou být v insolvenčním řízení řešeny, nezastupuje státní zastupitelství, ale jiné státní orgány - např. finanční úřady, správa sociálního zabezpečení atd. Přitom majetkové zájmy státu nemají přednost před zájmy ostatních věřitelů, jelikož platí ústavní zásada rovnosti vlastnictví.