Jednomyslnost má hodnotu jen při svobodě rozhodování

Maďarsko postupuje v souladu s primárním právem Evropské unie, které obsahuje požadavek jednomyslnosti v případě rozhodování o zahraniční politice. Delší dobu se objevují úvahy o zrušení práva veta jednotlivých členských států. S těmito úvahami nesouhlasím, ale z hlediska práva je v pořádku, pokud změna základních smluv bude dosažena otevřeným postupem, nutným pro jejich změnu, včetně ratifikace všemi členskými státy.

Ovšem současné úvahy unijních držitelů moci o protimaďarských sankcích ukazují, že se Brusel nebojí ignorovat primární právo Evropské unie a dosáhnout jednomyslného souhlasu mocenským donucením. Chtějí právo a požadavek jednomyslnosti vytunelovat tím, že nesouhlasící člen musí být k souhlasu donucen. Ale jednomyslný souhlas má smysl a hodnotu jen při svobodě rozhodování.

Brusel se zhlédl v jednomyslnosti, jež se uplatňovala v Radě vzájemné hospodářské pomoci a Varšavské smlouvě, kdy formální jednomyslnost byla zajištěna mocenskou dominancí Sovětského svazu, jež zajišťovala pomocí strachu a hrozbou odvetných opatření to, že se členské státy chovaly jako vazalové a vše Moskvě odkývaly, byť to bylo proti jejich zájmům.

Benedikt Spinoza definoval svobodu jako poznanou nutnost. Tohoto pojetí se chopil marxismus-leninismus, což v praxi znamenalo, že lidé mají vnitřně přijmout to, co po nich vládnoucí režim chce. Tím, že přijmou a budou plnit vůli režimu jako své rozhodnutí, se stanou svobodní. Svobodně si vyberou to, co je nutné podle vůle vládnoucího.

Dnešní Brusel se v tomto leninském pojetí Spinozova výroku inspiroval, proto chce donutit Maďarsko k poslušnosti, aby si i jiné malé státy Evropské unie uvědomily, kde je jejich místo a co se od nich očekává – jednomyslný souhlas s předloženým návrhem, vzniklým po německo-francouzské dohodě. Není-li součástí jakéhokoliv rozhodnutí svoboda volby ANO nebo NE, tak ani o rozhodnutí nejde, ale o plnění příkazu. Svoboda volby řešení je podstatnou složkou rozhodování.