Rád se řadím k množství těch, kteří proto, aby pro naše hnutí aktivně pracovali, funkcí nepotřebují. Protože však delší dobu sdílím kritické názory na současnou krizovou situaci naší strany a na politiku, jež nás do ní přivedla, nepovažuji za správné ignorovat návrhy na svou kandidaturu do vedení strany, s nimiž jsem byl některými výročními schůzemi a konferencemi osloven. Rád proto vyžívám této příležitosti, abych delegáty a delegátky X. sjezdu strany alespoň ve stručnosti seznámil se svými postoji, které jsem se pokusil šířeji prezentovat mimo jiné v rámci předsjezdové diskuse.

Před KSČM stojí řada zásadních úkolů. Ty vycházejí z krize, v níž se naše strana nachází, spočívající nejen v soustavném poklesu její podpory, demonstrovaným řadou volebních porážek, naposledy pak debaklem ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu minulého roku. Z těch strana vyšla s historicky vůbec nejhorším výsledkem za svou takřka stoletou existenci. Ztráta 347944 hlasů a 18 mandátů ve sněmovních volbách oproti těm předchozím je více než jen varováním před reálnou hrozbou marginalizace komunistického hnutí v České republice. Na členech a funkcionářích strany, zvláště pak delegátech našeho sjezdu, leží plnou váhou zodpovědnost za to, aby komunistické hnutí mělo v této zemi budoucnost.

Jsem přesvědčen, že pro nápravu tohoto stavu musí KSČM v následujícím období vystupovat a jednat jako sebevědomá politická síla, která bude zřetelnou opozicí vůči stávajícímu kapitalistickému systému, založenému na vykořisťování útlaku a válkách. Proto je třeba odmítnout snahy o pacifikaci komunistů jejich vmanévrováním do podpory měšťácké politiky oligarchů a jejich loutek. Socialismus nesmí být pouze deklaratorním cílem naší politiky, ale věc, o jejíž uskutečnění reálně usilujeme. Jen tak si zasloužíme být vnímáni jako síla přinášející skutečnou alternativu a reálné řešení problémů dneška.

Diskuse o tom, zda naše strana hájí zájmy všech občanů, případně na kterou část společnosti se vůbec orientovat, jichž jsme byli svědky na posledním sjezdu strany i některých jednáních Ústředního výboru, mají pro marxismu alespoň trochu znalé jednoduchou odpověď. KSČM musí být stranou pracujících, té ohromné části společnosti, jejíž objektivní zájmy jen těžko může prosazovat jiná politická strana. Inspirací k činům nám může být úspěšná odborová kampaň „Konec levné práce“ či nově ohlášená iniciativa odborů prosazující snižování pracovní doby. Intenzivnější, promyšlená, nesporadická a organizovaná aktivita komunistů na pracovištích  a právě v odborech by mohla významně posílit náš jinak upadající vliv ve společnosti.

Dění v České republice není izolované. Pro nás komunisty je úkolem dokázat lidem vysvětlit význam zahraniční politiky, to, z jakého důvodu je pro nás tak důležitá i proč se právě v této oblasti oprávněně významně vymezujeme vůči našim politickým protivníkům. Boj za mír musí být naší prioritou, stejně jako konkrétní požadavky, se kterými již dnes přicházíme, jako je odpor proti jakékoliv přítomnosti cizích vojsk na našem území či nesouhlas s účastí českých ozbrojených sil v různých druzích agresí nebo válečných příprav. Je nutné dále rozvíjet kampaň za vystoupení České republiky ze Severoatlantického paktu NATO a jasně se vymezit i vůči dalším imperialistickým organizacím, kterých je naše země členem, například Evropská unie.

V našem zápase nejsme sami, ale jsme součástí mezinárodního komunistického hnutí. I v následujícím období je správné rozvíjet vztahy a spolupráci s komunistickými a dělnickými stranami, podílet se na každoročních Mezinárodních setkáních komunistických a dělnických stran a zapojit se do obdobných projektů i na Evropské úrovni jako jsou Evropská komunistická setkání či  Iniciativa komunistických a dělnických stran pro studium a vyhodnocování evropských otázek a pro koordinaci aktivit. Na druhou stranu by  bylo správné konečně kriticky vyhodnotit a završit dlouhá léta trvající pozorování KSČM v sociálně demokratické, zkompromitované a skomírající Straně Evropské levice. Na mezinárodní úrovni se přitom můžeme opřít i o masové, demokratické a antiimperialistické organizace jako jsou Světová odborová federace, Světová federace demokratické mládeže, Světová rada míru či Mezinárodní demokratická federace žen.

Bytostně důležitým je pro naší stranu řešení generačního problému, získávání a udržení nových členů a  posílení našich v současnosti jen opravdu slabých pozic mezi mladými lidmi. Není tajemstvím, že v jinak stále počtem členské základny zdaleka největší straně, mající ke konci minulého roku 37402 členů v 2823 základních organizacích, přesahuje průměrný věk členů 73 let. Počet mladých členů se pak pohybuje ve stovkách a v meziročních srovnáních navíc klesá. Pro stranu jako celek je nezbytné se právě otázce mládeže intenzivně věnovat a to bez zbytečného formalismu a potěmkiniád. Nejen slovy, ale i praktickou činností musíme pomoci při budování Komunistického svazu mládeže i všech dalších aktivitách a iniciativách mladých komunistů. Výchova kádrů musí být systematická a promyšlená a i proto je, dle mého názoru, nutné, navzdory všem potížím, udržet a zdokonalit systém našeho stranického vzdělávání.

Konkrétních kroků, které bychom měli pro udržení a posílení našeho vlivu udělat ale vnímám celou řadu. Patří k nim lepší a organizovanější práce komunistů nejen ve zmíněných odborech ale v dalších v masových hnutích i větší podpora nám spřátelených pokrokových organizací, jako jsou kupříkladu Levicové kluby žen a mnohé další. Směleji se také musíme umět mimo jiné postavit antikomunistickým útokům proti naší straně, v letošním „osmičkovém“ roce se zvláště orientujícím na historický revizionismus, snažící se přepsat historickou paměť nejen o dějinách naší strany a klíčových momentech české a československé minulosti. Důležité místo patří budování vlastních informačních kanálů, šířících pravdu o skutečné situaci doma i v zahraničí a o činnosti a postojích komunistů, které by ale měly, ať už v internetové či tištěné podobě, odpovídat dnešní době a být na špici nejen co se týče obsahu, ale i formy. Finanční stabilizaci KSČM, nezbytnou nejen pro výše zmíněné aktivity, je možné řešit řadou způsobů, kupříkladu zabráněním „odklánění“ našich finančních prostředků směrem k pochybným postavám či  návratem ke komunistickému modelu financování, který naše strana úspěšně uplatňovala v minulosti a jenž známe i z praxe našich partnerských stran v zahraničí. Nejvyšším orgánem strany mezi sjezdy pak musí být nejen formálně, ale i fakticky její Ústřední výbor, sehrávající zásadní roli při formulování naší politiky, včetně té parlamentní.

Problémů stojících před námi je ale mnohem více, než těch mnou ve velké stručnosti nastíněných. Uvítám, když o nich povedeme diskusi a pokud se je ku prospěchu komunistického hnutí v České republice pokusíme společně řešit. Pro více informaci o mých postojích, činnosti i mně samotném je možné se podívat na mé webové stránky www.milankrajca.cz či mě přímo kontaktovat.

(převzato z Profilu)