Předložená novela sice vychází z původního návrhu, který připravovalo MPSV ČR, nebyly však do ní zapracovány důležité změny, které byly dohodnuty s jednotlivými cílovými skupinami klientů. V novele zákona se mimo jiné navrhuje zvýšení cen za služby, stravu a ubytování, sloučení pobytových služeb do jedné služby nazvané Domovy sociální péče a sloučení osobní asistence a pečovatelské služby do jedné služby.

Všechny tyto tři změny, které se bezprostředně dotýkají také osob se zdravotním postižením, odmítly všechny spolky, zastupující zdravotně postižené. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR začala intenzivně jednat s poslanci, ale podařilo se dosáhnout pouze upuštění od zvýšení cen za poskytované služby. To je však zatím jediný ústupek, který se podařilo prosadit.

Úporná snaha zdravotně postižených o změnu poslaneckého návrhu je motivována oprávněnou obavou, že přijetí zákona v navrhované podobě, dojde k postupnému zániku osobní asistence. V případě sloučených pobytových služeb by postupně a zákonitě došlo k tomu, že by se prolínali klienti různého věku, postižení, závislostí a podobně. Zkrátka by mohlo dojít k tomu, že na jednom pokoji by byl člověk s těžkým tělesným postižením s osobou např. s Alzheimerovou nemocí. Chceme takové situaci zabránit, protože by došlo k výraznému zhoršení života některých skupin lidí se zdravotním postižením, kteří jsou klienty celoročních pobytových služeb. Poslankyně a poslanci s našimi obavami částečně souhlasí, ale nechtějí souhlasit s námi navrhovanými změnami. Je to proto, že jsou pod tlakem poskytovatelů sociálních služeb, které zřizují kraje a obce, případně charity nebo diakonie. Jsou to velcí poskytovatelé sociálních služeb a poslanci podléhají spíše jejich argumentaci. Při projednávání novely zákona o sociálních službách tak vznikl poměrně výrazný spor mezi poskytovateli sociálních služeb a uživateli sociálních služeb. Ukázalo se, že zájmy těchto dvou skupin mohou být někdy velmi odlišné. Proto není možné tvrdit, že poskytovatelé sociálních služeb vždy hájí zájmy a práva svých klientů.

Pro osoby se zdravotním postižením je zcela nepřijatelné sloučení osobní asistence s pečovatelskou službou a je potřeba tento rozdíl neustále vysvětlovat a opakovat. Základní rozdíl je ve spolupráci klienta s konkrétní osobou poskytující pomoc.

Osobní asistence je služba určená osobám samostatně si určujícím druh, rozsah a způsob poskytované služby, včetně jejího časového určení. Tyto osoby se na poskytování služby aktivně podílejí, a to minimálně v rozsahu jejího průběžného řízení, nebo korekce. Osobní asistenci provádí zpravidla stejný osobní asistent nebo více asistentů. Kontakt klienta s osobním asistentem je poměrně blízký a dlouhodobý. Zvláštní charakter této služby spočívá ve způsobu úhrady, protože úhrada u osobní asistence je pouze za jednotku času, nikoliv za úkony.