Na ní kolem pracovního stolu sedí Václav Havel, Bohuslav Kučera, místopředseda tehdejšího Federálního shromáždění, Jan Škoda, tajemník České strany socialistické a já. Z těch, kteří jsou na této fotografii, včetně fotografky, která snímek pořídila, Ireny Gérové, jsem na tomto světě už jenom já. Je to již 25 let….

Václav Klaus nedávno vzpomínal, že očekávané změny byly v tomto roce již tak blízko, že si se svými přáteli ani nebrali dovolenou, aby něco nezmeškali. Nebyl to ojedinělý pocit. I v tehdejších legálních strukturách – nerado se to dnes připomíná – existovala taková očekávání. Již od poloviny předchozího roku 1988 jsme pořádali na nejrůznějších místech po republice hojně navštěvovaná v tzv. Difosa (Diskusní fóra socialistů), na kterých se diskutovalo o nejrůznějších tématech politického života způsobem, který rozhodně nebyl v té době zcela obvyklý. V listopadu 1988 v kulturním domě Máj v Praze 10 můj kolega Jan Příborský před více než stovkou posluchačů řekl, že poprava Milady Horákové byla justiční vražda a já jsem na dotaz z pléna řekl, že situace je tak dramatická, že ji může vyřešit jen dramatik….

Neprocházelo to bez povšimnutí. Tehdejší ministr české vlády K. Löbl píše ve svých nedávno vydaných pamětech (K.Löbl, „Naděje a omyly“, Academia 2012) toto: „ V říjnu 1989 jsem byl mimo zasedání předsednictva ÚV Národní fronty, ale za přítomnosti nového předsedy K. Urbánka dotazován ohledně „podpásového“ projevu tajemník NF za ČSS S. Křečka kdesi ve Východočeském kraji. Měl prý zpochybňovat vedoucí úlohu KSČ a požadovat větší zastoupení pro své straníky apod. Byla mi přímo položena otázka, zda ČSS nechce odejít z NF. Řekl jsem, že Křečkovo vystoupení neznám, ale že jde o podněty, o kterých se trvale hovoří v radě našich místních organizací. Představitelé KSČ v NF byli velmi překvapeni.“ Listopad opravdu nešlo zastavit tanky, jak se domnívá Jakeš (M. Jakeš: „Pak přišli skřetové z opozice“, Česká pozice, LN 8.11. 2014). Nálada ve společnosti i v armádě byla jiná, než se „představitelé KSČ“ domnívali...

V sobotu 18. 11. 1989 pořádalo vydavatelství Melantrich v Obecním domě v Praze jeden za svých pravidelně vyprodaných tzv. hereckých koncertů - herci zde přednášeli své monology z různých divadelních her. Situace byla po pátečním zákroku SNB napjatá a čekalo se, že to nebude jen tak. A také nebylo: přišel herec Jan Kačer a oznámil, že začíná protestní stávka divadel a herci proto nebudou vystupovat. Bylo ale třeba to oznámit v sále nabitém diváky. Vystoupil jsem (poprvé a asi naposledy) na jeviště Smetanova sálu Obecního domu. Už si přesně nepamatuji, co jsem řekl o zákroku na Národní třídě a o důvodech pro které koncert odpadá. Pamatuji si přesně jen poslední větu a ta zněla takto: „Udělejme nyní společně vše proto, aby se nic takového již nemohlo opakovat!“

Diváci vyskočili ze sedadel a mohutně tleskali. V prvních řadách, kde seděli častí návštěvníci těchto koncertů, pracovníci různých zastupitelských úřadů, jsem viděl rozsvícené kontrolky v té době nijak obvyklých videokamer. Na to se nedá nikdy zapomenout…