Události v Katalánsku, kde policie hrubě zakročila proti občanům, kteří chtěli svůj názor vyjádřit v referendu a mnoho demonstrantů zranila, jsou podle reakce a opatrných ohlasů politiků EU zřejmě v souladu s cíli EU, TTIP, CETA, NATO. Nedovolit občanům v referendu svobodně vyjádřit svůj názor, aby občané nekazili politikům Evropské komise jejich plány, kterými připravují cenzurovat internet a sociální sítě a zakazovat lidem vyjádřit názor, který je jiný, než preferované a podle Bruselu jedině správné „Evropské hodnoty“. Stala se politická chyba, která se dá těžko napravit. Mohlo se nechat referendum uskutečnit, po něm společně zasednout ke stolu a jednáním hledat řešení. To, že slovo vlastenectví je v EU téměř zakázané, vede k dalšímu napětí.

Europoslanec Libor Rouček na facebooku kritizoval historika a spisovatele Vlastimila Vondrušku, že hlásá bludy o Evropské unii, když uvedl, že EU potírá vlastenectví. Podle Roučka EU vlastenectví nepotírá a naopak rozvíjí a financuje rozmanitost a jinakost. Dodal také, že jinde by to Vondruškovi tak snadno neprošlo. Na svoje stanovisko má Rouček jistě právo, ale lidé, kteří čtou knihy a články spisovatele a historika Vondrušky, nepotřebují Roučkovy evropské rady a svůj názor si udělají sami. Já se také rád přiznám, že pan Vondruška je nejenom můj oblíbený spisovatel, ale i jeho názory jsou mi víc, než blízké. Ovšem vyhrožování Roučka shodné s Evropskými hodnotami Jandy, že „jinde by to Vondruškovi tak snadno neprošlo“, ukazují nákazu Roučka bruselskou nemocí jediné pravdy a signalizují, co EU uznává za hodnoty a co na nás připravuje.

Vyhrožuje se v EU těm, kteří odkrývají skutečné záměry bruselských politiků. Postupnými kroky politici EU usilují o centralizaci moci, nové východní země EU jsou těmi „velkými a tradičními“ zeměmi považovány za méněcenné a vhodné především pro odbyt jejich nekvalitních potravin a přebytečných migrantů, které si pozvaly. V EU se prosazuje tendence výrazného omezování suverenity jednotlivých států, rozhodování podřízené zájmům nadnárodních monopolů, bank a oligarchů, schopných si „svoje lidi“ platit. Připravuje se společná evropská armáda, společní ministři obrany a financí. Vážně se diskutuje o zákazu plateb v hotovosti. Vydávají se nesmyslné příkazy, probíhá regulace a omezování svobody obyvatel, zkresluje se historie, evropské unifikované školství vymývá nové generaci hlavy i za pomoci „neziskovek“. Nastupuje globalizace, gender, bezbřehý multikulturalizmus, zavádí se necitlivá inkluze ve školství. Tradiční strany a politici mají panický strach z referenda, z názorů a přání obyvatel. To vše, vedle inflačního nekontrolovaného tištění hlavní světové měny, v přehřívání úvěrování trhu s nemovitostmi a v nespokojenosti obyvatel zemí EU z rozhodování Bruselu, vytváří časovanou bombu. Aktivace roznětky této časované bomby bude mít nesrovnatelně větší dopady, než byla nedávná finanční krize a současný brexit.

Divadlo, které hrají naši politici před volbami, dokladuje neschopnost těch stran a politiků, kteří spolu dlouho vládli a nyní říkají, co budou dělat po volbách, když ti samí, většinou dělali velmi málo ze svých předvolebních slibů, i když mohli. Zapomínají na to, že jejich povinností je služba občanům, zkvalitňování činnosti státu a zjednodušení byrokracie na míru nezbytnou pro jeho fungování.

Realita je však jiná. Těsně před volbami se rozhoduje o koupi vepřína v Letech u Písku státem, cena je pro občany tajná, ale vše, co s tímto krokem souvisí, v odhadu přesáhne miliardu. Pietu za internované a umučené naše občany fašisty, bychom mohli vyjádřit i jiným důstojným způsobem. Zároveň bylo pár dnů před volbami podepsáno ministrem Průmyslu a obchodu Havlíčkem a australskou společností European Metals Holdings Ltd., memorandum ohledně těžby a zpracování lithia. Okrádání státu pokračuje, nyní již otevřeně, i bez TTIP. Již dříve byli zájemci o těžbu, mimo jiných zájemců, také zájemci z USA. Přes australskou firmu se dá vše obejít a další zájemce může být k této hostině přizván. Klidně se mohlo počkat na novou vládu, která vznikne z nastávajících voleb. Vnímavý občan si snadno domyslí, co za tímto urychleným krokem bylo. Pokud by u nás bylo referendum, přímá demokracie a osobní odpovědnost politiků za svá rozhodnutí, tak by se tato krádež a podraz politiků na občanech nemohl stát.

Přitom se u nás utlumuje těžba uhlí, máme značné zkušenosti s těžbou uranu (ale také s tím, že nám z toho pro nás mnoho nezbylo), na těžbu máme z utlumené těžby uhlí a zavírání dolů volné kvalifikované odborníky i další pracovní síly, tak by nebyl problém, aby těžbu lithia prováděla naše firma a biliony získané z těžby i získané lithium, by zůstaly doma. Ještě by na těžbu mohl u nás navázat zpracovatelský průmysl s velkou přidanou hodnotou, protože lithium je perspektivní a strategická surovina, například k výrobě baterií, které jsou nezbytné i pro připravovanou změnu strategie automobilového průmyslu s preferencí elektrických motorů před motory spalovacími.

Odbourala by se tak jednostranná orientace našeho průmyslu převážně na subdodávky pro Německo, kdy v případě krize odbytu automobilů a rozhodování zahraničních firem o útlumu vlastních firem anebo jejich zrušení, by naše ekonomika na tuto skutečnost doplatila. Signály k tomu začal vypouštět již WW k naší auto ŠKODĚ s tím, že přesune část výroby do Německa. Když budeme ještě více „zlobit“ Angelu, tak může vydat „politickou zakázku“ německým firmám, která nás může velmi bolet. Na druhé straně by nás to mohlo posunout k větší diversifikaci našeho průmyslu a k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, což by mělo pozitivní vliv na strukturu výroby a její větší nezávislost na politických turbulencích. Surovina lithium v případě, že ho bude těžit naše firma a bude v našem vlastnictví, by tento směr umožnila. Jinak budeme stále montovnou a sklady pro zahraniční firmy, které si i budou nadále stomiliardové zisky odvádět do zemí, ve kterých mají svoji centrálu. Stálo by to značné investice, ale na rozdíl od projídání dosavadních státních úvěrů, by to byla efektivní a perspektivní investice, a na tento záměr by nám mnoho bank rádo úvěr poskytlo.

V období mezi volbami se prosazuje „zkušenými“ politiky mnohdy hezkými slovy zakrývaný přístup: občane, ty mlč a poslouchej, potřebujeme tě jenom před volbami a u volebních uren. Ale před volbami to zase obrací a „za sliby, koblihy, otvíráky na pivo, a další předvolební dárečky nám dej svůj hlas“. To všechno by mohlo pokračovat i po volbách, pokud si neuvědomíme, že je přelomová doba a máme jednu z posledních šancí něco zachránit a změnit.  

Strany a politici, kteří byli v minulých obdobích ve vládách, se až na výjimky svými přístupy vyfaulovali. Jak to ale změnit?

Je na to recept a za pokus to stojí. Chce to nesedět doma a jenom kritizovat, ale jít k volbám a volit strany a politiky, kterým záleží na spravedlivém a rovném přístupu ke všem občanům, záleží jim na názorech občanů, na naší zemi a její suverenitě, na pevných českých kořenech, vlastenectví, rovném partnerství a spolupráci v obchodě i v zahraničních vztazích se zeměmi nejenom směrem na západ, ale na všechny světové strany.

(převzato z Profilu)