Nedávno jste natočil krátký videovzkaz herci Martinu Dejdarovi, se kterým jste mnoho let úzce spolupracoval jako jeho manažer. Proč jste se rozhodl komentovat takto jeho vystupování?

S Martinem Dejdarem jsem spolupracoval osm let a dodnes si jej vážím jako skvělého herce. Na jeho opakované lži o Komunistické straně Čech a Moravy jsem ovšem reagovat musel.

Spadl tím totiž na úroveň prorežimních komediantů typu Jana Hrušínského, Jana Hřebejka či Davida Kollera.

Martin Dejdar v pořadu CNN Prima NEWS Showtime prohlásil, že nejstrašnější je, že by se komunisti mohli vrátit do Parlamentu, dokonce mu to připradá zrůdné. Proč vám tato slova vadí?

V době, kdy jsem pro Martina Dejdara pracoval, jsem byl publicistou komunistických Haló novin, a Martin tak velmi dobře znal mé politické názory. Věděl, že jsem komunista.

Proto je jeho tvrzení stejně hloupé, jako kdybych já prohlásil, že Martin Dejdar zbožňuje současné Rusko, protože v roce 2001 zpíval hymnu na stadionu Spartaku Moskva, za což mu zatleskal i Vladimir Putin.

Nebo proto, že v roce 2011 popíjel v Moskvě vodku s řadou „Putinových“ politiků a podnikatelů na recepci charitativního projektu Pod flagom dobra.

Stejně hloupé by bylo nazývat Martina Dejdara rusofilem proto, že byl pravidelným návštěvníkem ruského velvyslanectví v Praze, kde se účastnil akcí při příležitosti vítězství Rudé armády ve Velké vlastenecké válce a plácal se po zádech se Sergejem Kiseljovem.

Dnes Martin Dejdar kopíruje rétoriku svých chlebodárců, kteří mají strach z návratu autentické levice do Poslanecké sněmovny.

Chlebodárců? Máte na mysli Petra Fialu, kterého Dejdar v předvolebních kampaních podporuje?

Nejen jeho. Martin občas inklinuje k absurdní podpoře politiků, kteří si zrovna názorově blízcí nejsou. V září 2012 moderoval na Staroměstském náměstí v Praze show Andreje Babiše při příležitosti převozu London Boosteru do Prahy. V té době již existovalo hnutí ANO 2011 a Babiš avizoval kandidaturu z pozice lídra tohoto hnutí ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013.

V lednu 2013 podpořil Miloše Zemana proti Karlu Schwarzenbergovi. Tím proti sobě poštval nejen celou Ypsilonku, ale i režiséra Hynka Bočana a scenáristu Jiřího Stránského. Od roku 2017 Martin aktivně podporuje ODS a vloni podpořil bývalého člena Komunistické strany Československa a vojenského rozvědčíka Petra Pavla.

Martin Dejdar prostě patří mezi umělce, kteří bez ohledu na argumentační fauly mluví tak, jak si přejí ti, již jej platí. Momentálně žije ve stejné sociální bublině jako lhář Petr Fiala a jeho pohůnci, kteří slouží nadnárodním korporacím, bankám a miliardářům.

Není to ale jen Martin Dejdar, kdo v posledních týdnech plnil mediální prostor útoky proti politikům kritizujícím vládu Petra Fialy. Třeba bývalý hokejista Jiří Hrdina několikrát zaútočil proti Kateřině Konečné. Chápu, že vám to vadí, ale co když je to skutečně jejich přesvědčení?

Nedávno jsem četl zajímavý článek, který připomínal úspěšný socialistický systém systematizované a centralizované sportovní výchovy mládeže v Československu před rokem 1989. Na tom, že bylo obrovskou chybou nastupujícího kapitalismu v devadesátých letech se tohoto promyšleného systému vzdát, se shodnou odborníci napříč českým sportovním prostředím.

Právě tehdejší systematická sportovní výchova mládeže také stála za úspěchem Jiřího Hrdiny, kterému dnes zjevně nevadí, že reprezentoval „komunistické“ Československo na olympiádě v Sarajevu a Calgary či na řadě mistrovství světa. Před pěti lety v jednom rozhovoru řekl, že jsou lidé nespokojení, protože nemají snahu vytěžit z kapitalismu pro sebe co nejvíce. A o tom to přesně je.

Řada mediálně známých osobností žije jen pro své sobecké zájmy a je jim ukradená situace milionů lidí atakujících hranici příjmové chudoby, zadluženost České republiky či ztráta její suverenity.

Jiří Hrdina i Martin Dejdar obdivují USA a nevšiml jsem si, že by někdy kritizovali mccarthismus, popravu Ethel Rosenbergové, střelbu do studentů na Kentské státní univerzitě v Ohiu či masakr v My~ Lai.