Pane předsedající, dámy a pánové,

já se pokusím být více stručný, protože ono tady toho už hodně padlo, tak bych se nerad opakoval. Pokud si vzpomínám, a zacouvám trošku do minulosti, tak vlastně o té válečné dani se začíná mluvit někdy v červnu tohoto roku, kdy Národní rozpočtová rada připravovala nějaké materiály pro NERV k rozhodování o tom, zda vytvořit takzvanou sektorovou daň, či válečnou daň. Podporovatelé sektorové daně byli Piráti, STAN, KDU-ČSL a ODS podporovala v globálu tu válečnou daň.

Ta válečná daň není nic neobvyklého, to se ve světě odehrálo již mnohokrát, ať to byla Velká Británie či Spojené státy, nicméně byla to daň jednorázová, předvídatelná a neovlivňující základní principy ekonomických priorit. V tuto chvíli si nejsem úplně jist, zda si nad tím někdo dal práci a propočítal veškeré dopady a veškeré náklady na zavedení této daně a ten ekonomický přínos.

Já se na to také musím dívat z pohledu Lafferovy křivky, kde bych řekl, že ten strop, který byl nasazen, to znamená 60 % té daně plus 19 % vlastně daně, která je dána, je dohromady 79 %, a při těch teoriích o zdanění, vyšší ... (?) než 50 %, nemá velkého významu, protože veškeré firmy zahájí takzvanou optimalizaci, a to na úrovni národní, evropské a celosvětové, ty peníze nedohledáte, a když jim na to dáte dostatek času, tak se budete divit, jak to dopadne.

V každém případě bych očekával právě v této době, že proběhne určité jednání, určitá dohoda s těmi producenty, výrobci, s těmi, co mají ty nadměrné zisky, banky, těžaři, energetici atd., kde je vlastně nějaká ta rozumná míra té válečné daně, a pokud tato válečná daň, a jasně, že bude každý krvácet, já tomu rozumím, že každý bude říkat, že chce co nejmenší a ministr financí jednoznačně bude chtít tu nejvyšší, ale to je prostě ta práce, která k tomu probíhá. A v každém případě musí být dán nějaký rámec, doba, rok, za rok se můžeme vrátit k tomu, zda situace nastupuje znovu a bude pokračovat, protože tam je rok až 2025, to si myslím, že je zbytečné, a za rok se k tomu můžeme vrátit.