Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, několik citací z novinových titulků prvního červencového týdne. Vládní debakl, pro stavební zákon nehlasoval jediný senátor, proti byli i členové z ANO a ČSSD. Další titulek: Nový stavební zákon je podraz a patří do odpadkového koše, řekli senátoři, od poslanců chtějí jeho zamítnutí. Je to dílo ďáblovo, senátoři rozcupovali stavební zákon 65:0. Poslední z citovaných titulků: Debakl ministryně Dostálové, Senát jednomyslně odmítl stavební zákon.

Senát se tak přidal k celé řadě klíčových institucí v rámci České republiky, v rámci uspořádání veřejné správy, správy věcí veřejných. Institucí, které říkají na ten návrh vládní a pozměněný skupinou poslanců kolem pana kolegy Kolovratníka, říkají jednoznačné ne. Sdružení místních samospráv, Svaz měst a obcí, Asociace krajů České republiky, Spolek pro obnovu venkova, a teď také Senát. A Senát to neříká poměrem třeba 45 ku zbytku, říká to jednomyslným hlasováním 65:0. To přece není normální, takové výsledky a takové hlasy prostě nevyhodnocovat a dělat, že se nestaly. To přece nedává smysl. Všechny kroky, které v minulosti byly podobným způsobem zválcovány, tak vedly přece k jednoznačným problémům nebo k nutným změnám po volbách. Má to zapotřebí Česká republika, tímto způsobem se vrhnout do nevydařeného experimentu, když celá řada těch klíčových institucí - ono totiž nejde jenom o to, že to jsou orgány, které se vyjadřují k tomu, co se odehrává v České republice, ale na nich do značné míry stojí to, jakým způsobem se vykonává v současné době i stavební zákon. A notabene, budou to přece úředníci, kteří teď jsou na městech a na krajích, kteří by v budoucnu stejně rozhodovali v rámci stavebních řízení. Nikdo jiný, kdo by dokázal doplnit celou tu armádu více než 13 tisíc úředníků nového megastavebního úřadu, přece v té zemi neexistuje, kteří by byli kvalifikovaní a dokázali by rozhodovat.

Tak já znovu apeluji na zdravý rozum a na jednoduchou kritickou úvahu. Když všechny klíčové instituce říkají, že je to blbost, tak to asi blbost bude. A bylo by v tomto směru opravdu žádoucí, aby vláda těmto klíčovým partnerům v území naslouchala, protože tady samozřejmě existovaly konkrétní věcné připomínky a návrhy. To přece dávno není jenom opoziční odmítnutí pro odmítnutí. Tady vznikly konkrétní návrhy, jak to udělat, aby to neznamenalo budoucí problémy, nesmyslné výdaje navíc v době, kdy stát bude obracet každou korunu. A navíc aby do režimu špatného zákona o státní službě nepřicházeli další a další úředníci.

Vracím se zpátky k tomu poměru 65:0. Když v lednu loňského roku hlasoval Senát o novele zeměměřičského zákona, kdy bylo přesně předmětem jednání to, abychom dokázali digitalizovat stavební řízení, a shoda na tomto řešení, na tom úsporném, elegantním, civilizovaném řešení byla napříč politickým spektrem i tady ve Sněmovně, paní ministryně, dokázala byste si tipnout, jaký byl ten poměr hlasů? Přesně obrácený, 65 senátorů hlasovalo pro a nikdo nebyl proti. Na tom panovala reálně shoda. To je řešení, které prošlo oponenturou odbornou a které i z hlediska samotného ministerstva mělo hlavu a patu a může se realizovat. Dokonce tu samozřejmě je potřeba přičíst ministerstvu k dobru, už na tom ministerstvo také pracuje. A to je řešení, které ukazuje cestu dopředu, včetně toho, že to prostě nebude znamenat dramatické výdaje navíc a reformu, o které tu vlastně ve výsledku nebyla debata. My jsme nediskutovali o tom, že opouštíme smíšený model veřejné správy, debatovali jsme jenom o stavebním zákonu, a to, že ta novela stavebního zákona znamená rozvrat současného smíšeného modelu veřejné správy je jasné, ale takhle to vládní koalice nikdy nepostavila a nikdy to neřekla krajům, městům a obcím - končíme se smíšeným modelem veřejné správy, vstupujeme do nového experimentu, bude to celé jinak.

Myslím, že by to byl velmi odvážný krok, protože jak tady zaznělo, pokud bychom mapovali, kdo se na české politické scéně, na mapě veřejné správy v České republice těší větší důvěře, tak to pořád jsou zástupci komunální sféry, starostové, starostky a lidé, kteří jsou v bezprostředním kontaktu s těmi, kteří něco staví, kteří podnikají a realizují své aktivity.