Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, několik citací z novinových titulků prvního červencového týdne. Vládní debakl, pro stavební zákon nehlasoval jediný senátor, proti byli i členové z ANO a ČSSD. Další titulek: Nový stavební zákon je podraz a patří do odpadkového koše, řekli senátoři, od poslanců chtějí jeho zamítnutí. Je to dílo ďáblovo, senátoři rozcupovali stavební zákon 65:0. Poslední z citovaných titulků: Debakl ministryně Dostálové, Senát jednomyslně odmítl stavební zákon.

Senát se tak přidal k celé řadě klíčových institucí v rámci České republiky, v rámci uspořádání veřejné správy, správy věcí veřejných. Institucí, které říkají na ten návrh vládní a pozměněný skupinou poslanců kolem pana kolegy Kolovratníka, říkají jednoznačné ne. Sdružení místních samospráv, Svaz měst a obcí, Asociace krajů České republiky, Spolek pro obnovu venkova, a teď také Senát. A Senát to neříká poměrem třeba 45 ku zbytku, říká to jednomyslným hlasováním 65:0. To přece není normální, takové výsledky a takové hlasy prostě nevyhodnocovat a dělat, že se nestaly. To přece nedává smysl. Všechny kroky, které v minulosti byly podobným způsobem zválcovány, tak vedly přece k jednoznačným problémům nebo k nutným změnám po volbách. Má to zapotřebí Česká republika, tímto způsobem se vrhnout do nevydařeného experimentu, když celá řada těch klíčových institucí - ono totiž nejde jenom o to, že to jsou orgány, které se vyjadřují k tomu, co se odehrává v České republice, ale na nich do značné míry stojí to, jakým způsobem se vykonává v současné době i stavební zákon. A notabene, budou to přece úředníci, kteří teď jsou na městech a na krajích, kteří by v budoucnu stejně rozhodovali v rámci stavebních řízení. Nikdo jiný, kdo by dokázal doplnit celou tu armádu více než 13 tisíc úředníků nového megastavebního úřadu, přece v té zemi neexistuje, kteří by byli kvalifikovaní a dokázali by rozhodovat.

Tak já znovu apeluji na zdravý rozum a na jednoduchou kritickou úvahu. Když všechny klíčové instituce říkají, že je to blbost, tak to asi blbost bude. A bylo by v tomto směru opravdu žádoucí, aby vláda těmto klíčovým partnerům v území naslouchala, protože tady samozřejmě existovaly konkrétní věcné připomínky a návrhy. To přece dávno není jenom opoziční odmítnutí pro odmítnutí. Tady vznikly konkrétní návrhy, jak to udělat, aby to neznamenalo budoucí problémy, nesmyslné výdaje navíc v době, kdy stát bude obracet každou korunu. A navíc aby do režimu špatného zákona o státní službě nepřicházeli další a další úředníci.

Vracím se zpátky k tomu poměru 65:0. Když v lednu loňského roku hlasoval Senát o novele zeměměřičského zákona, kdy bylo přesně předmětem jednání to, abychom dokázali digitalizovat stavební řízení, a shoda na tomto řešení, na tom úsporném, elegantním, civilizovaném řešení byla napříč politickým spektrem i tady ve Sněmovně, paní ministryně, dokázala byste si tipnout, jaký byl ten poměr hlasů? Přesně obrácený, 65 senátorů hlasovalo pro a nikdo nebyl proti. Na tom panovala reálně shoda. To je řešení, které prošlo oponenturou odbornou a které i z hlediska samotného ministerstva mělo hlavu a patu a může se realizovat. Dokonce tu samozřejmě je potřeba přičíst ministerstvu k dobru, už na tom ministerstvo také pracuje. A to je řešení, které ukazuje cestu dopředu, včetně toho, že to prostě nebude znamenat dramatické výdaje navíc a reformu, o které tu vlastně ve výsledku nebyla debata. My jsme nediskutovali o tom, že opouštíme smíšený model veřejné správy, debatovali jsme jenom o stavebním zákonu, a to, že ta novela stavebního zákona znamená rozvrat současného smíšeného modelu veřejné správy je jasné, ale takhle to vládní koalice nikdy nepostavila a nikdy to neřekla krajům, městům a obcím - končíme se smíšeným modelem veřejné správy, vstupujeme do nového experimentu, bude to celé jinak.

Myslím, že by to byl velmi odvážný krok, protože jak tady zaznělo, pokud bychom mapovali, kdo se na české politické scéně, na mapě veřejné správy v České republice těší větší důvěře, tak to pořád jsou zástupci komunální sféry, starostové, starostky a lidé, kteří jsou v bezprostředním kontaktu s těmi, kteří něco staví, kteří podnikají a realizují své aktivity.

Já se vrátím k tomu, co by ve skutečnosti hrozilo, před čím varujeme a upozorňujeme ne na základě nějakých abstraktních modelů, ale na základě reálné zkušenosti, na základě odezvy lidí z jednotlivých úřadů. Dokonce máme k dispozici poměrně podrobný průzkum, kdy se Sdružení místních samospráv a příslušná odborová organizace zaměstnanců ve státní správě dotázala celkem 1274 respondentů, byli to zaměstnanci stavebních úřadů, stávajících stavebních úřadů, zda by přešli pod nový megastavební úřad. Jen 40 % řeklo, že by přešli. Paní ministryně reagovala - ty ostatní přeplatíme, nabídneme jim zajímavé podmínky. No, to bude něco stát ten stát. A druhá věc je, že samozřejmě odezva starostů říká jednoznačně - my na těch kvalitních úřednících, kterých máme nedostatek, protože je těch kvalitních lidí pořád v té zemi nedostatek, těch, kteří by se dobře orientovali v celé stavební legislativě, protože to není jenom stavební zákon, tak je prostě málo. My jim nabídneme zajímavou pozici například investičních techniků, referentů na investičních odborech příslušných magistrátů a městských úřadů. To je plošná odezva.

Co to může znamenat? Může to znamenat to, že se prostě ten megastavební úřad nenaplní. A když se nenaplní, tak nebude vydávat stavební povolení, protože to tam nebude mít kdo dělat. To je naprosto reálná obava. A já nechci rozebírat v detailu, co to znamená technicky, co znamená najít ty prostory, vytvořit nájemní smlouvy mezi státem a jednotlivými samosprávami, respektive městskými úřady. A když taková možnost nebude, kdy stačí ministerstvo postavit nebo najmout jinde nové prostory? Jak to bude s vozovým parkem? Jak to bude s počítačovou sítí? Jak to bude s celou řadou konkrétních věcí, bez kterých se stavební úřad neobejde, protože poskytovat služby v oblasti stavebního řízení, úřední služby, to neznamená jenom sedět s klotovými rukávy za stolem, to znamená také vyjíždět na kolaudace, být v terénu. A bez toho se žádný dobrý stavební úřad neobejde. Žádný dobrý stavební úřad se neobejde bez toho, aby vnímal situaci v konkrétním místě.

Ta centralizace, kterou přináší vládní návrh pozměněný panem kolegou Kolovratníkem a skupinou poslanců, otáčí tu dosavadní aktivitu, ty dosavadní směry v oblasti veřejné správy přibližování k lidem, přesně opačným směrem. A pokud jsme mohli sázet na kvalitu celé řady rozhodnutí, i díky tomu, že ti úředníci znali velmi dobře územní plány ve svých místech, že znali místní konkrétní situaci a dokázali řadě problémů zabránit, tak na to ten nový stavební zákon rezignuje. Říká - místní znalost nás vlastně moc nezajímá. To ale nejde dělat v okamžiku, kdy se zabýváme stavbami, které stojí v konkrétních místech. Tam ta místní znalost je přece velmi důležitou výbavou a nejde odmyslet, nejde dost dobře něčím nahradit.

Samozřejmě že i bez tohoto stavebního zákona budeme mít digitalizované stavební řízení, a to je moc dobře, protože tam jsme schopni celou řadu věcí zjednodušit, ulevit lidem, skutečně dosáhnout toho, že budou obíhat dokumenty, nikoli lidé, a to jak na straně těch žadatelů, tak ale i na straně těch úředníků.

To, co jsme tady mohli vidět a ukazovali jsme to velmi pečlivě, aby bylo jasné, co znamená ten portál stavebníka, klíčová věc z hlediska další organizace stavebních řízení. To totiž mimo jiné znamená, že v případě každého jednoho dotčeného orgánu, každého jednoho úředníka poběží čas pro jeho vyjádření. Odezva z těch států, kde to tak mají, byla jednoznačná. Už jenom evidence toho času, evidence té lhůty, to, že jeden vidí na druhého, že tady existuje kontrola, která nutně nemusí být seshora, ale která je kolegiální napříč, kdy je možné opravdu sledovat, kdo se na ten dokument, kdo se na tu příslušnou dokumentaci podíval, kdo ji otevřel a jak dlouho mu to trvá, než se vyjádří. Tohle je přesně nástroj, jak dosáhnout zrychlení stavebního řízení. To není teoretická úvaha, to je odezva z reálných států, ze zemí, kde to funguje. A k tomu dojdeme i bez toho stavebního zákona. Tenhle klíč, tohle řešení odsouhlasila Poslanecká sněmovna napříč politickým spektrem a v Senátu tohle řešení našlo podporu 65 senátorů a nikdo nebyl proti. Nový stavební zákon z pera Ministerstva pro místní rozvoj, z pera vlády a pana kolegy Kolovratníka, má přesně opačnou bilanci - 65 senátorů proti a nikdo nebyl pro napříč politickým spektrem, tedy včetně zástupců hnutí ANO a ČSSD, tedy vládních stran. No to je přece alarmující. Tohle prostě musí být téma, na které paní ministryně odpovíte.

Já se chci ještě věnovat tomu, co znamená to oddálení úřadů, co všechno to přinese. Kde se bere důvěra v to, že když vznikne centrální mega stavební úřad, bude fungovat lépe než menší úřady, které jsou logicky pod větší veřejnou kontrolou? Kde existuje doklad o tom, že by úřady státní správy na centrální úrovni fungovaly lépe?

Já mám jeden zajímavý příklad. Nepochybuji o tom, že všichni v tomto sále mají Pražský okruh, Pražský silniční okruh za stavbu číslo jedna. Říkají to všichni představitelé vlády, říká to ministr dopravy, ministryně pro místní rozvoj, říkají to úplně všichni. A teď si představte, co se konkrétně přihodilo. Městský úřad v Uhříněvsi rozhodl ve věci stavby 511 Pražského okruhu loni v červenci. To rozhodnutí bylo napadeno skrzevá systémovou podjatost a Ministerstvo pro místní rozvoj, tedy ten klíčový orgán na úrovni státní správy, měl rozhodnout ve věci systémové podjatosti. Zákonná lhůta třicet dnů. Víte, na kolik to tomu skvělému ministerstvu vyšlo? Jak dlouho rozhodovalo o tom, co si počne se systémovou podjatostí v případě záležitosti, která má jasnou prioritu vlády, jasnou prioritu všech politických stran? V červenci bylo pravomocné územní rozhodnutí a pak to leželo čtyři měsíce na Ministerstvu pro místní rozvoj. Nedovedu to pochopit. K tomu směřujeme, že místo zrychlení se pak budeme na centrální úrovni potýkat s takovýmhle zdržováním? Že ve věci rozhodnutí o systémové podjatosti, tedy o tom, kdo to bude dál projednávat - ve výsledku to ministerstvo nerozhodovalo meritorně o tom, jestli to územní rozhodnutí je dobré, či špatné. Ten orgán centrální správy, předobraz toho mega stavebního úřadu, čtyři měsíce rozhodoval o tom, že to nepředá ani Magistrátu ani Středočeskému krajskému úřadu, ale že to pošle Krajskému úřadu v jižních Čechách. A tohle rozhodnutí u klíčové stavby tomu centrálnímu úřadu trvalo čtyři měsíce. Odešlo to z Ministerstva pro místní rozvoj v lednu. Konkrétní příklad, který bije do očí.

A my slyšíme, že teď, když to všechno bude převedeno pod mega stavební úřad, budou dny růžové, vše zalité sluncem, stavební řízení v České republice poběží jako na běžícím pásu. Já říkám - co když ne? Co když se jenom ukáže, že vznik nového úřadu nic nového lepšího nepřinese, ale naopak ukáže to, co se dlouhodobě popisuje u každého velkého úřadu - to, že má přirozenou tendenci se zavírat do sebe, to, že má přirozenou tendenci se opevňovat před světem, to, že má mimořádnou zálibu v tom vytvářet nejrůznější vnitřní oběžníky, směrnice, nařízení, lejstra a druhá lejstra. A místo toho, abychom fungovali moderně v pojetí pružné veřejné správy, která je blízko lidem, tak budeme mít další Kafkův Zámek, který se bude zabývat tím, jak to bude vypadat s vozovým parkem, kolik si pořídí aut, kolik bude mít nově počítačů, podle jakých směrnic se bude rozhodovat.

Paní ministryně tady strašila tím, že v případě jednohlavých stavebních úřadů - a tady dokonce panovala poměrně velká shoda v tom, že jednohlavé stavební úřady opravdu jsou anachronismus a tohle je potřeba časem změnit - tak že tam je potřeba v situaci, kdy k něčemu dojde, vyvěsit ceduli - pro nemoc zavřeno. No já jsem takovou ceduli po pravdě řečeno neviděl, ale mnohem víc bych se obával toho, že pokud by došlo na ten stavební úřad, na ten mega stavební úřad a na tu novou podobu stavebního zákona, jak ho vláda připravila s úpravami, tak ne na jednom úřadě, ale po celé republice na tom mega stavebním úřadu bude viset obrovská cedule - pro špatný stavební zákon zavřeno do odvolání. To chceme? Všude zní, že se máme ze současné krize proinvestovat. To ale znamená mít funkční stavební řízení, reálně povolovat stavby. A v okamžiku, kdy hrozí - a upozorňují na to poslanci dokonce napříč politickým spektrem, upozorňují na to senátoři napříč politickým spektrem, že tohle riziko je zcela viditelné, jasné a nezpochybnitelné, tak vládní koalice podpořená SPD jde tomuto riziku vstříc. Plnou parou vpřed. Navzdory všem racionálním hlasům a navzdory konkrétním věcným připomínkám.

Nechci opakovat všechny argumenty, které zaznívaly v těch předchozích jednáních o stavebním zákonu. Předložili jsme je a znovu opakuji, přišli jsme s alternativou, která by pro Českou republiku byla lacinější, bezpečnější, modernější v tom smyslu, že sází na kvalitní úředníky, kteří jsou dnes na městech a obcích i na krajích. Nevytváří revoluci, jejíhož konce nikdo není schopen přesně dohlédnout, kromě rizik, ale je schopná zorganizovat fungování těch stavebních úřadů efektivně. A dokonce po vzoru úřadů, kde stavební povolování běží v zákonných lhůtách, dokonce v kratších, než se předpokládá jako posun toho očekávaného zkrácení.

Ve výsledku ta jednoroční lhůta, o které tu byla řeč, tak by to pro celou řadu těch úřadů a jednání na těch úřadech mohlo znamenat prodloužení. To bych opravdu nechtěl. Proto jsme se vydali spolu s kolegy cestou inspirace konkrétními pozitivními případy celé řady úřadů, kde se prostě podařilo ty jednotlivé úředníky shromáždit, dát je dohromady k tomu, aby pokud přijde žádost o stavební povolení, tak aby na ní byli sto spolupracovat, a nepotřebují k tomu vlastně nic než dobrou vůli tajemníka toho příslušného úřadu. My jsme se vydali k tomu, aby základní pravidla určil zákon a bylo to řešení, které bylo nasnadě a řešilo by celou řadu vážných problémů. A na řadě věcí jsme byli sto se s vládním návrhem shodnout, podpořit ho i tím, s čím jsme přicházeli sami. Klíčová věc - vznik mega stavebního úřadu - patrně tuhle aktivitu zabil, protože láska vládní koalice v mega stavební úřad a centralizaci převážila nad zdravým rozumem, tedy převážila zatím. Já pevně doufám, že i na základě těch dalších názorů, dalších věcných argumentů, odezvy Senátu, že ti, kteří zvažovali, jak hlasovat v případě vratky ze Senátu, přehodnotí, co všechno v rámci těch jednání slyšeli a kdo také tady argumentoval a přinášel alternativu.

Když se podíváme na Senát, tak samozřejmě největší slovo v debatě o tom zákonu měli lidé, kteří zase mají konkrétní, vlastní, zkušenost se stavebními úřady a s organizací stavební činnosti. I na straně těch investorů, což je také záležitost nezastupitelná.

Já pevně doufám, že i na základě té dnešní debaty se znovu vrátíte k věcným důvodům, které tu zaznívaly a ten postoj přehodnotíte. Protože tady je opravdu unikátní situace, kdy klíčoví partneři v územích říkají - ne, takhle to nedělejte. Je to věc riziková, která se ve výsledku postaví proti zájmu na dalším stavebním rozvoji v České republice. A to je společný zájem.

Znovu apeluji na to. Nenechme se strašit tím, že by někde na malém stavebním úřadu se objevila cedule Pro nemoc zavřeno. Ve skutečnosti hrozí něco mnohem závažnějšího. Že v celé republice bude na tom novém mega stavebním úřadu viset cedule Do odvolání stavební povolení nevydáváme, nemáme lidi. Děkuji mnohokrát za pozornost a moc prosím o to, pečlivě zhodnoťte všechny argumenty, které tu v průběhu dnešní debaty i v průběhu těch předchozích jednání zaznívaly.