Někteří politici z takzvaně konzervativních stran, což už je pouze mediální nálepka, se domnívají, že jejich promptním uzákoněním vyřeší snad poslední náš dluh vůči pokroku, bez něhož nelze žít. Kladu si otázku, jak vlastně lidstvo do této chvíle mohlo fungovat.

Takzvaná nebinární identita má v sobě zahrnovat všechny „gendery“, které nejsou zcela mužské ani ženské. Zkrátka záleží na vás, jak se zrovna cítíte, nebo jak se rozhodnete.

Kardinální otázkou je, jak takové záchodky prakticky uvést v život. Představte si běžnou školu, kde dodnes chodí dívky a chlapci čůrat zvlášť, jde tedy o dvě místnosti. Prostou matematikou musíme vyřešit dilema, zda záchodky zredukovat na jednu, nebo vytvořit třetí. První variantu asi můžeme vyloučit, protože všechny děti by se pak musely stát nebinárními, s čímž jejich rodiče mohou mít jistý problém. Druhá varianta pak znamená „hledání“ dodatečné místnosti, což bývá v školských objektech docela trabl. Nicméně lze zrušit nepotřebnou sborovnu, ředitelnu nebo kancelář školníka s vysvětlením, že každé novodobé „dobro“ přináší jisté oběti. Případné odpůrce prohlásíme za „pomýlence“, a je hotovo.

Česká republika je totiž příkladem prosperity a bezstarostného života. Senioři, „majitelé“ hypoték, podnikatelé či ostatní, na které se valí zdražování základních životních potřeb, v ní patrně nežijí. Přibývá politiků, kteří jejich starosti nevnímají. Odtrženi od reality mají pocit, že musí sloužit vizím, které nikdo nechce. Hlásají: Pojďme do toho. Svět bude opět spravedlivější.