Tuto taktiku lze rozdělit do dvou vzájemně souvisejících částí – neklást nepříjemné otázky spřáteleným politikům (v podstatě bez výjimky vládním a hradním), a na to navazující snaha o jejich prohřešcích neinformovat. V duchu hesla: věci, o kterých záměrně nereferujeme, se nestaly. Tento princip považuji za hnací motor střelby mainstreamových médií do takzvaných alternativních. Nikdo přece nesmí narušovat naši „pravdu“, kšefty a propagandu. Odhalovat naši licoměrnost a lež. Leckomu se vybaví předlistopadová doba, kdy v éteru zazníval jen jeden vrchností schválený názor, nositele jiných režim označoval za ztroskotance a samozvance (dnes dezoláti, popírači takzvané liberální demokracie a dokonce i svině).

Abych byl konkrétní. Při nedávném připomenutí výročí listopadové revoluce na pražské Národní třídě mě překvapil kompaktní třísethlavý dav podporovatelů uskupení Spolu, ti akci pojali jako repliku oslav 1. máje. V rukou vizuálně podobné transparenty s hesly typu „Patříme na Západ“ (analogie s dřívějším „Se Sovětským svazem na věčné časy“). Zajímalo mě, byl tento kompars placený, případně kým? Kde se vzal? Kdo ho organizoval? I po důkladném průzkumu jsem na tyto otázky odpovědi v médiích nenašel, nikdo je nepoložil. A pochybuji, že by novináře nenapadly.

Dalším příkladem budiž nová kampaň ministra vnitra Víta Rakušana, spočívající v jeho výjezdech do regionů. Jistě je náhodou, že si necelý rok před sněmovními volbami vzpomněl na existenci venkova. Jako čestný politik nezneužívající své skvěle placené postavení bezpochyby nasedl na kolo či si koupil lístek na vlak, a vyrazil za Prahu. Bez vládní limuzíny, ochranky a s vyplněnou dovolenkou. Občané mu velmi pravděpodobně ze svých peněz přispívají na stranickou kampaň, místo toho, aby nám všem už konečně odpověděl třeba na spoustu nezodpovězených otázek týkajících se loňské střelby na filozofické fakultě. Jak to s tou venkovskou kampaní vlastně je? Víte to? Ptá se někdo?