Děkuju, pane předsedající.

Tak bylo to teď výživné. Já si tady připadám jako ve Vysoké hře patriotů, protože samozřejmě náš pan předseda má svoji argumentaci, proti němu místopředseda vlády pan Jurečka se svou argumentací. Dokonce při mém vystoupení tady mám pět ministrů, což je málokdy, kdy vidíme tolik ministrů pohromadě.

Já bych se chtěl vyjádřit k několika věcem, také k lex Ukrajina VII. První věc, kterou bych chtěl říci, že to je vlastně poslední možnost, kdy jako národní parlament se k tomu můžeme vyjadřovat. Od pana ministra vnitra tady zaznělo, že ve své podstatě ten lex Ukrajina je prodloužen do března 2025, pakliže bychom odsouhlasili Lex Ukrajina VII, tak se dostáváme do března 2026. Situace na té frontě se vyvíjí nějakým způsobem. Já bych chtěl dneska, protože mám jednu z posledních příležitostí, jak o tom vůbec hovořit, protože jsme dávali i pozměňovací návrhy, které vyšly na základě odborné veřejnosti, tak je tam samozřejmě nějaká ta politická linka a potom je ta linka odborná týkající se tedy cizineckého zákona, azylového zákona, lexu Ukrajina jako takového.

První věc mi opravdu nedá, co jsem tady slyšel od pana Jurečky, tak přestože se vůbec nechci jakoby pouštět do těch velkých sporů velkých hráčů, tak, pane ministře, my opravdu, jak říkal pan místopředseda Sněmovny pan Juchelka, prostřednictvím pana předsedajícího, jsme od samého počátku vůbec nerozporovali to, že není normální, aby jeden stát napadl druhý stát. Prostě stala se tam nějaká tragédie na základě nějakých vnitřních nesouladů dvou stran, došlo k tomu válečnému konfliktu a začali vlastně přicházet do celé Evropy vlastně ti ukrajinští běženci, lidé, kteří se obávali, zejména tam na tom východě, v tom Doněcku, Luhansku, kde byla ta první nárazníková zóna, a na tom Krymu, tak prostě začali odcházet do Evropy.

Na začátku těch Lexů Ukrajina tady jasně zaznělo, že česká legislativa a Ministerstvo vnitra, odbor azylové imigrační politiky, cizinecká policie, my jsme byli připraveni přibližně na 30 000 příchozích běženců. Na víc jsme neměli vlastně vytvořené ani kapacity, protože se nepředpokládalo, že něco takového v Evropě se stane.

Poslední takový velký konflikt byl rozpad Jugoslávie, kdy jsme zažili v devadesátých letech podobné migrační vlny, kdy prostě po rozpadu Jugoslávie se z těch jednotlivých svazových republik přesouvali (lidé) na Západ a bylo to něco obdobného, jako je ta Lex Ukrajina.

Od samého počátku, vlastně z toho počátku toho nekontrolovatelného přílivu těch uprchlíků byla velká sounáležitost, velká solidarita českých rodin, municipalit, obcí. Vyjadřovali jsme tady jednoznačně podporu, byla svolána tady mimořádná zasedání Poslanecké sněmovny, kde jsme se jasně všichni vymezili proti agresi Ruské federace proti Ukrajině, takže nás nemůžete vůbec podezírat vůbec z ničeho, že bychom byli proruští, že bychom prostě nechtěli, aby ta situace se nějakým způsobem narovnala, že bychom nechtěli pomáhat.

Od samého počátku ovšem jsme měli určité výhrady, jak prostě šel čas, protože dneska už máme za sebou 1000 dní tohoto konfliktu.