Dobrý večer. Kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, vážený jediný pane ministře, kterého zde vidím, shodou okolností také z Plzeňského kraje jako jsem já, takže asi jsme nějací silní jedinci. Máme 20.43 hodin, druhý den projednávání nedůvěry této vládě. Je to podruhé v tomto volebním období za třináct měsíců této vlády, kdy se zde scházíme v rámci zcela mimořádné schůze. Není to tak obvyklé, ale bohužel tato vláda činí kroky, které nám nezbylo nic jiného, než k tomuto zcela výjimečnému institutu přistoupil.

A já - stejně tak jako moji kolegové - tady zmíním, proč nebudu hlasovat pro důvěru této vládě, proč se také postavím a budu doufat skrytě, že někteří koaliční poslanci prozří a třeba vyjádří nedůvěru této pětikoaliční vládě. Já, když jsem přemýšlel o tom, jakým způsobem bych měl strukturovat toto své vystoupení, jsem v tom trošku tápal, protože se pohybuji v oblasti bezpečnosti, jsem poslanec bezpečnostního výboru, celý život jsem se pohyboval v oblasti bezpečnosti a tyto věci mě zajímají, trápí mě bezpečnost a chtěl bych, abychom v naší zemi ctili bezpečnost, aby tady se žilo dobře. Jsme jedna z nejvíce bezpečných zemí na světě a chtěl bych, aby to taky i zůstalo.

Paní předsedkyně našeho klubu paní Schillerová mě navedla potom na takovou strukturu, jak budu asi to své vystoupení tady říkat. Ona včera tady jmenovala třináct hříchů pana premiéra Fialy. Já jsem to své vystoupení nazval - deset hříchů ministra vnitra, předsedy STANu pana Rakušana. Ono je to ve své podstatě devět hříchů pana Rakušana a jeden hřích pana Jurečky, který mezi těmi hříchy také vyjmenuji.

Moji kolegové z bezpečnostního výboru i další předřečníci z našeho opozičního klubu ANO, hnutí ANO 2011 hovořili tady o mnoha věcech. To, že na mě vyšlo takhle dlouho a ve své podstatě spousta věcí tady byla řečena, já bych chtěl tady některé věci pouze doplnit, takže některé ty hříchy budou trošku kratší, některé ty hříchy budou trošku delší. Vůbec ten začátek této pětikoaliční vlády byl takový zajímavý z pohledu bezpečnosti, kdy ještě v době, kdy pan Fiala ještě ani nevěděl, jestli tedy bude opravdu jmenován, jestli bude premiérem a jestli budou jmenováni jednotliví ministři od pana prezidenta, tak pan Vít Rakušan, který v předchozím volební období pracoval v bezpečnostním výboru - já jsem nebyl členem této Sněmovny ctěné v minulém volební období, ale kolegové s ním pracovali v bezpečnostním výboru - tak on se na funkci ministra vnitra připravoval.

Připravoval se na ni, deklaroval, že v případě, že tedy uspěje jeho uskupení PirSTAN, že bude mít tu ambici, aby se stal ministrem vnitra. Předpokládám tedy, že když někdo se připravuje na takovouto pozici, na takovouto funkci, cítí se na to, na těžký resort z mého pohledu, tak opravdu jaksi ví, do čeho jde. Nejsem si zcela jist, jestli tomu tak je, ale ty první kroky, které už nastaly v okamžiku, kdy byl ještě nominantem pouze, tak už byly takové zvláštní. A už tam byla taková první pachuť a už jsme si říkali - ha, tady asi něco není úplně v pořádku.