Zdravím tě, lide hradecký. Milí přátelé, voliči a nevoliči, žiji tu s Vámi již pěknou řádku let. Ovšem je mi tak akorát. Ve svých krásných dvaašedesáti mám pořád dostatek elánu a chuť ke změnám. Jmenuji se Jiří Langer a většinu života bydlím a pracuji na území Hradce Králové. Podnikám v investiční výstavbě. Kudy chodím, tudy hledím… Vidím místa, která nám tu rozkvetla, kouty důstojné a taky ty nedůstojné. Na některých prostranstvích se snad zastavil čas nebo to tam jde dokonce od desíti k pěti. Rád bych přiložil ruku k dílu, a tak kandiduji jako nezávislý kandidát za hnutí ANO v letošních komunálních volbách. Řada míst našeho města mi leží přímo na srdci.

Za všechna tu zmíním alespoň několik. Začnu okolím Grandu, ulicí v Kopečku a Velkým náměstím. Bydlel jsem tu od sedmdesátých do devadesátých let. Zavzpomínejte se mnou, jak to tu vypadalo a jaké je to tu dnes. Kromě sem tam zalátovaných chodníků se toho tady a v okolí moc nezměnilo. Co s tím? Prozatím by to tu snad mohlo posloužit filmařům k natáčení scén z dob rozvinutého socialismu. Anebo sem pustit nový vítr.

Velké náměstí. Tady jsem začínal svou investiční kariéru. K tomu už tehdy patřilo služební fáro – Škoda 1203. Bylo to jednoduché auto, ale když jsem ho tu parkoval, byl to poklidný vodorovný proces. Zdaleka nepřipomínal průjezd tankodromem, jako je tomu dnes.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem si zrekonstruoval byt v domě v Klicperově ulici vedle Galerie. Po změně režimu ještě chvíli trvalo, než se sem vrátily barevné fasády. Ale povedlo se, i když většinou jen na soukromých domech. Nicméně jste nemuseli ke zdejšímu pobytu uvažovat o absolvování kaskadérského kurzu. To dnešní výmoly na těchto chodnících a silnicích mohou být pro Vaše kosti i kola pořádnou výzvou. Ovšem v kterém jiném městě by v nich jeho obyvatelé mohli pěstovat květiny a zeleninu?!

A teď vážně. Nejsou náhodou právě tady v srdci města podmínky pro život a podnikání horší než před třiceti lety?

A jdeme dál. Do Žižkových sadů a Severních teras jsme si chodili s mými dětmi hrát. Bylo to tam docela příjemné. Změnilo se tu snad něco k lepšímu? Ne, bohužel právě naopak. Město již dlouho mluví o jejich revitalizaci, ale jeho odbory se mezi sebou nějak nemohou dohodnout. A během tohoto velmi dlouhého mluvení začaly terasy stářím samovolně padat, takže je tu mnoho míst z důvodů bezpečnosti uzavřených.

A ještě zmíním Benešovku. Ani tady nemám důvod ke spokojeným úsměvům. Když se stavěla, měl jsem tu dokonce bydlet. Dostal jsem tu svůj první byt od svého bývalého podniku. Jako rodina jsme pak ale zvolili jinou variantu. Po třiceti pěti letech to tu ale vypadá jako zamrzlý socialistický bulvár. Dokonce i zde jsou z důvodu bezpečnosti některá místa uzavřena. Ocelové konstrukce již stářím zkorodovaly a oprav se nedočkaly. Reputaci ale trochu zachraňuje opravený kousek s fontánkou a zastřešený přechod pro chodce. To je ta vlaštovka na zamrzlé Sibiři. Také Vás z toho zebe?

Nemusí. Naše město má velký potenciál. Je hodné nových obyvatel, nadějných investorů i turistů. Jde to, ne že ne. Pro začátek si stanovme priority a každý přispějme tím, co umíme nejlépe. Stavařina je moje parketa. Opravujme koncepčně. To nám umožní postupně zrekonstruovat a zkulturnit nejen Velké náměstí s ulicí v Kopečku, Severními terasami a Žižkovými sady, ale také celou Benešovu třídu. Tahle místa se mohou dost dobře stát lokalitami, kde bude žádoucí bydlet a kde si investoři řeknou: „Tak tady to žije, tady to stojí za to.“

Velké úkoly se nezdolávají u řečnických pultů, spíše krok po kroku, každodenním systematickým ukrajováním z velké hromady. Koncepčně, aby levá ruka věděla, co činí ta pravá. Snad se časem znovu dopracujeme k tomu, že se bude našemu městu opět právem přezdívat „Salon republiky“.

Jiří Langer, nezávislý kandidát za Hnutí ANO v komunálních volbách 2018