Poslední dny se mě dost lidí ptá, co se to děje s naší společností. Po karambolu s covidem a třemi desítkami tisíc mrtvých, po rekordním zadlužení země, po výrobě ostudy za hranicemi naší země, po každodenní narůstající drahotě v obchodech, rostoucí inflaci... Babiš opět sahá po vítězství v blížících se volbách. Kde vidím klíč k vysvětlení tohoto dění já? Dejte si pět minut a prolítněte to. Je to část mého vystoupení na hřbitově v Ďáblicích letos 26. června k výročí obětí komunismu.

"Minulost a přítomnost jsou spolu spjaty více, než jsme si ochotni připustit. Naše dnešní individuální i kolektivní frustrace se odvíjejí od samého počátku toho, jak myšlenkově a rozumově stavíme svůj svět a osobní každodenní příběhy, ze kterých skládáme svoji životní cestu.

Máme problém. Zavrhli jsme spekulativní část myšlení starých Řeků. Většina lidí v postmoderní době nevychází při vytváření procesu myšlení a rozumových konstrukcí ze svých vlastních pramenů, ale spokojuje se, jinými lidmi, předkládanými obrazy, schématy a jejich účelovými interpretacemi. Tato schémata, obrazy a jejich interpretace se odvolávají na vědu, operují pragmatismem a „doložitelnými daty“. Pro toto myšlení vytvořené ze skládaných obrazů a programované jinými se používá termínu „more geometrico“ ( podle geometrie). Mimochodem, stejný systém myšlení byl typický pro éru komunistické diktatury. Předkládali obrazy, vynucovali si jejich přebírání a pochybovače zavírali a popravovali. Nejhorší je, pokud o našich životech rozhodují politici, kteří vylučují pochybnost a dokonce pochybovat ostatním zakazují.

Český národ postrádá metodicky kultivovanou cestu k vlastním bytostným předpokladům, k dění světa jako prostoru možností, na níž se česká společnost ustavovala. Voláním po pragmatismu rozhodování se v naší společnosti ustavila hloupost, která si nárokuje právo na vládu. Jde jen o peníze a s nimi spojené jistoty, a tak celek chátrá. Jistě, převzali jsme v minulosti filosofii vycházející z antiky a křesťanských hodnot, ale to nestačí. Pokud tuto filosofii v našich životech neprovedeme, čekají nás jen další historické karamboly, kterými začínáme být pověstní i daleko za našimi hranicemi.

V našem myšlení jsou zabudovány chyby. Ne, že by ve společnosti zcela absentovali lidé schopní a odhodlaní ukázat nám cestu, ale jejich slabost prosadit se patří k tragickým tradicím našich národních dějin. Pokud si i nadále budeme myslet, že si ve svých životech vystačíme s přírodními vědami vykládanými jako nauka o mašinách, bez vyššího smyslu, potom nás i nadále budou vést za ruku na životní cestě osobní frustrace, společenská i národní selhání a bezcílnost bytí.

Když člověk přemýšlí „more geometrico“, stává se množinou nějakých vlastností a platností. Potom je už pouze otázkou času, kdy se nějaká „osvícená“ skupina zmocní tvorby těchto vlastností a daností a máme tu novou, dosud nepotkanou totalitu jako vyšitou. Pokud ale člověk tíhne k přesahování sebe sama, žije a je cestou a pravdou. Nejen komunisté (v mimořádně hrůzné podobě v padesátých letech), ale i dnešní rádoby „osvícené skupiny“ chtějí naši cestu řídit, kontrolovat, plánovat, vypočítávat a vše proměňovat na malé nezpochybnitelné jistoty. Nejvyšší metou je pro většinu lidí předurčená budoucnost, o níž rozhodují peníze. Jen málokdo cítí a odhalí, že vždy je v tom ukryta imperiální lest.