Přece nejsme hloupí, aneb Babiš v Košťanech a v úzkých: Po minulých prezidentských volbách jsem se sešel s jedním z neúspěšných kandidátů, který skončil po prvním kole. Byl značně frustrovaný.  Říkal, že se nestačil divit názorům svých známých a kamarádů, natož lidem, se kterými se potkával na svých akcích. „Poctivě a trpělivě jsem jim vysvětloval problematiku migrace. Stejně se skoro vždycky někdo nakonec zeptal: „A co? Tak pustil byste sem toho černocha, nebo ne?!" A byl jsem v háji".

Jak složitě se udržuje populistický status když jste současně tlačen obětí, nebo oběťmi dezinformací k potvrzení jejích nesmyslných názorů, se přesvědčil Babiš v Košťanech na Teplicku. Řeč byla o tom, zda je na Ukrajině fašismus a nacismus, jak tvrdí ruská propaganda (a jedna z účastnic setkání), nebo ne? A chtěla potvrzení svého názoru od Babiše. Ten však ví, že ruská propaganda jsou lži a nesmysly, navíc má za krkem novináře, kteří by s jeho případným potvrzením nacismu na Ukrajině měli otvíráky do médií. Tak se kroutí a snaží se přepnout na téma, že se chce starat především o naše lidi. Když je však tazatel/ka úporná a trvá na odpovědi, tak je to pro populistu problém. Takhle to vypadá, když sedíte na dvou koních, kteří se posléze rozeběhnou a časem se začnou od sebe vzdalovat. Nakonec vás roztrhnou vejpůl.