Zeman použil ministra Pavla Blažka jako kurýra svého přípisu se žádostí o prověření, zda v době jeho choroby se senát nedopustil sabotáže. O sabotáž se v případě Zemana bez pochyby jednalo. Začala už rozsáhlým spiknutím nadpoloviční částí aktivních voličů, kteří ho v minulých i předminulých volbách dostali na Hrad.

Na toto spiknutí blbosti navázal sám Miloš Zeman velice úspěšně. Zejména v tomto volebním období sem tahal, nebo se paktoval s největšími kreaturami světové politiky, čínským prezidentem počínaje a válečným zločincem Putinem konče. Slabomyslnou část populace oblboval žvásty o stamiliardách čínských investic, nenávistnými výlevy o pražské kavárně rozdělil společnost a své okolí zformoval z podivných individuí. Veřejný prostor zaneřádil zbytečnými spory a svými storkami o neexistujících výrocích novináře Peroutky.

Málokdo poničil pověst České republiky ve světě po roce '89 tolik, jako tento exces české politiky. Jestli bylo něco sabotáží, tak to bylo a ještě je Zemanovo prezidentování. Je sabotáží českých národních zájmů, slušnosti, pravdomluvnosti, tolerance a ohleduplnosti. Tohle ale v jeho přípisu určitě není. Skutečný přípis o Zemanovi začnou psát historici za pár měsíců. Stále doufám, že Zemanův nástupce na jeho politiku a chování nenaváže.