Po nočním hlasování ve Sněmovně už to tak úplně vtipem být nemusí. Pirátovi Ferjenčíkovi se podařilo prosadit zdanění prodeje cenných papírů. Teď se brání, že navrhoval 15 procent a ve víru chumlu se z toho narodilo kvůli ODS a spol. procent 23. Média tohle zatím moc nezajímá, jenže pro budoucnost naší země to může být za pět, či deset roků větší problém, než dnešní rvačka o výši daně po zrušení superhrubé mzdy. Přes zaklínání fanatických fanynek Pirátů a některých "daňových poradců" musím trvat na tom, že na Coutry for the Furure můžeme zapomenout v případě schválení tohoto návrhu.

Pro inovační prostředí potřebuje každá společnost několik věcí:

1. velkou svobodu podnikání,
2. toleranci, či dokonce vstřícnost, k tzv. "inteligentnímu selhání",
3. fungující veřejnou správu,
4. vymahatelné nehravé právo,
5. férový hospodářský prostor, včetně ochrany investic a majetku,
6. kvalitní vzdělání, vědu a výzkum,
7. někteří tam dokonce přiřazují i národní, či vlasteneckou motivaci
8. fungující kapitálový trh.

A právě bod 8 bych napsal do jinak prázdné knihy a tou bych ty, kdo v jakékoli modifikaci pro Ferjenčíkův návrh zvedli ruku, mlátil od rána do večera, aby se jim v hlavách rozsvítilo.

Autor návrhu a jeho podporovatelé zjevně nic o inovační společnosti netuší. Jinak by nedali již tak skomírajícímu českému kapitálovému trhu další ránu. Doporučoval bych jim seznámit se s inovačním řetězcem, fungováním a rolí kapitálu v prostředí inovací, atd. Pokud, jak jsem se dočetl, Ferjenčíkova změna má přinést ročně do státního rozpočtu celé 2 miliardy korun - i kdybych připustil, že to je pravda (myslím, že je to nastřeleno při pohledu z okna, ale realita bude jiná nahoru/dolů), tak ani ty dvě miliardy za další ránu inovačnímu prostředí nestojí.

V zemi je mnoho akciových společností, které výhody ze statusu akciovky nevyužívají. Jakmile tedy bude majitel uvažovat o prodeji takové firmy, tak nejlepší bude změnit společnost na s.r.o., nebo akciovku při zahájení podnikání nezakládat.

Kdo jenom trochu umí počítat a není diletant, tak ví, že se nějaké formě penzijní reformy nevyhneme. Práce komise, nevím už kolikáté v éře Venezuely Maláčové byla k ničemu z prostého důvodu - nerozlouskla klíčový problém - kde sehnat peníze. (ponechám stranou její drzost, že dodnes mluví o svém návrhu "penzijní reformy"). Nevím jestli jediná, ale jedna z mála šancí, jak něco udržitelného vymyslet, asi povede přes, nebo s pomocí kapitálových trhů. Zde je asi vysvětlení, proč byla komise profesorky Nerudové skoro zbytečná. Nevím, zda tam někdo z prostředí kapitálových trhů seděl. Podle nevýsledků komise asi neseděl.

Moderní hospodářství je složitý stroj, kde vše souvisí se vším. K zásahům do něj je třeba přistupovat kvalifikovaně (je třeba číst, promýšlet, bavit se s odborníky a kriticky myslet) a s pokorou. S pokorou, a ne pálit od stolu ve dvě ráno, nebo z přítmí partajních sekretariátů.

A těm, kdo si myslí, že když zvednu daně, automaticky vyberu více, bych pro začátek doporučoval zjistit, co je Lafferova křivka.

O tom, jak může fungující kapitálový trh postavit zemi ekonomicky na nohy, nemusí zájemci chodit tak daleko. Stačí zajet do sousedního Polska. Ale možná i to je pro namyšlené aroganty ze Sněmovny daleko.

Autor v letech 2013 - 17 řídil Podvýbor pro inovace, letectví a kosmonautiku Hospodářského výboru Sněmovny.