Britský premiér Boris Johnson se v křesle ještě ani příliš neohřál a už utrpěl katastrofální porážku. Jeho silová taktika „brexit k 31. říjnu za každou cenu, bude-li třeba bez dohody“ narazila. Pravděpodobnost vystoupení Británie z EU před letošním 1. listopadem prudce klesla zhruba na 35 procent.

Trhy nyní jako s nejpravděpodobnější variantou počítají s vypsáním předčasných voleb.

Jenže ani předčasné volby pravděpodobnost tvrdého brexitu – jenž je i z hlediska české ekonomiky nejhorším možným vyústěním, alespoň tedy krátkodobě až střednědobě – příliš nesnižují. Tvrdý brexit je totiž i v případě předčasných voleb jakousi „defaultní“, tedy přednastavenou variantou vývoje.

Aby se vývoj neubíral přednastavenou cestou, je třeba jednoho z následujícího. Zaprvé, revokace Článku 50 Lisabonské smlouvy. Zrušení brexitu zcela jistě nenastane, dokud budou u moci konzervativci. Ti přitom i nyní v průzkumech veřejného mínění vedou.  A pokud by se premiérem stal labourista Jeremy Corbyn, ani pak není jisté, že by k revokaci došlo. Corbyn nikdy neřekl, že by tak učinil.

Druhou možností je další referendum. I pokud by jej parlament v novém složení odsouhlasil, neexistuje žádná záruka, že veřejnost rozhodne jinak než v roce 2016.

Třetí variantou je dohoda mezi Londýnem a Bruselem a následný brexit s dohodou, neboli „měkký brexit“. Předčasné volby ovšem jen těžko parlament ujednotí v pohledu na to, jakou dohodu vlastně posvětit. I pokud by parlament konsensus našel, zůstává problém s takzvanou irskou pojistkou.

V reakci v Johnsonovu porážku posílila jak britská libra, tak klíčový ukazatel britských akcií, index FTSE 100. Vzhledem k ponurému výhledu šlo však zřejmě jen o krátkodechý nárůst, který spíše svědčí o jakési přechodné úlevě trhů, případné nové naději. Scénář tvrdého brexitu je ale stále dosti pravděpodobný.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom