Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vaším prostřednictvím ke kolegyni Richterové: Opravdu nejsem odborník na dětské skupiny a výchovu dětí.

Ale její slova o kvalitě, zdůrazňovala to velice, to já oceňuji, ale já jsem byl svědkem a bohužel to už není ani úsměvné, ve zřizovatelích sociálních ústavů a péče o seniory, v soukromém sektoru, který začal úplně stejně a potom všechny ty obce a kraje měly s tím obrovské problémy, když začaly vznikat, nedařila se kontrola a v mnohých to opravdu vypadalo - teď nebudu používat vulgarismy - strašně tragicky a ti lidé tam byli dáni napospas těm, kteří se o to měli ve své nejlepší vůli a svědomí starat a nedělali to.

Já bych nerad, abychom zavedli nějaký model - v dobré víře, samozřejmě - ale hned obratem ruky, aniž bychom měli dostatek informací, za chvilku začali dělat opatření, jak je zkontrolovat, povinná hlášení a další a další věci stejně, jak se to musí teď dělat v těch sociálních ústavech, a já si myslím, že všichni, co trošku měli možnost se v těch krajích pohybovat, ví, že takové ústavy, za které nejsou zvlášť chváleni, s tou vizitkou kvality mají problém. Takže já nezpochybňuji, že to je myšlenka umožnit se starat i jinak o děti, ale já upozorňuji na ta rizika, která jsou s tím spojená, protože jsme si to vyzkoušeli v rámci té sociální péče o seniory. Děkuji.