Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se také vyjádřil k bodu dnešního programu, který má název Vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky. Pozorně jsem poslouchal své předřečníky, kteří toto téma pojali opravdu hodně široce.

Chci v prvé řadě upozornit na první problém, který s tím mám, a to je v tom názvu, první vlna. My víme, že přijdou nějaké další vlny? My se na to připravujeme nebo dokonce tušíme? Víte, co je největší problém při takovýchto pandemických efektech? Ne, že umírají lidé. Bohužel, lidé umírají každý den, ale největší problém je panika. Panika, která vzniká při těchto aktivitách a kterou uměle mnohdy povzbuzujeme. Že to dělají média každý den, to asi všichni tušíme a víme. Ale že to děláme i v této Sněmovně, je velmi na pováženou.

Co považuji za velice negativní znak situace, která nastala a který tento bod svým způsobem zarámuje, je to, jak nakládáme s odbornými daty. Každý, kdo se snaží trošku se mediálně prezentovat a má přístup k neveřejným datům, statistickým datům, cítí nutnou potřebu je zveřejnit, pokud možno na Facebooku, pokud možno pod svým jménem a pokud možno tak, aby co nejvíc společnosti zaujal. Mnohdy zveřejňuje ale data, která jsou absolutně irelevantní vůči průběhu a pouze dokumentují určité výsledky a stavy situace, která konkrétně někde nastala, a v tom kontextu vytváří i nějaký dojem. Proto, pokud máme k něčemu dospět a nějaké vyhodnocení dělat, měli bychom se velice silně oprostit od volání po větší komunikaci, volání po více informacích, ideálně pro nás, pro poslance, ať máme úplně všechno, ať můžeme. Co ať můžeme? Ať můžeme šířit paniku? Ať můžeme vzbuzovat v lidech obavy, co přijde a co čeká? Je to opravdu náš úkol, politiků a poslanců, abychom tuto paniku šířili dál a dělali? Anebo je náš úkol řešit problémy, které s touto pandemii přichází?

A já si myslím, že možná ani to řešení problému není o nás, o poslancích. V této roli při vyhlášení pandemického stavu, nouzového stavu, krizového stavu a všech těch scénářů, které český právní řád zná, je naše úloha, řekněme, upozaděna, protože jsou tam přesně stanoveny ty obory, které mají řešit a mají dávat informace. Proto tady máme krizový štáb. Krizový štáb je ten, který připravuje podrobně a analyzuje podrobně informace, se kterými má vycházet Vláda České republiky a má předkládat občanům České republiky v rámci krizového řízení informace, důležité pro překonání krize.

Toto by mělo být vždy jako základ našeho postupu, politického přístupu, k informacím, které získáváme a které dáváme dále. Protože to, co se momentálně děje po první vlně přístupu k informacím, ta panika, která ve společnosti vznikla - a mohu-li říci, jsem rád za to, že se projevila v tom, že lidé začali třeba šít roušky, to je to pozitivní, co vzniklo, tak jsem velice rád, že se to neobrátilo v tu paniku negativní, která tady mohla s tímto vzniknout. Do toho se samozřejmě rámuje, že málokdo věděl, jak reagovat, jak zasáhnout. Dneska tady slyším, jak různá ministerstva různě přistupovala a tam udělala chybu, tam udělala chybu, nebo naopak tam byly reakce dobré, tam fungovaly správně. Je účelem dnešního dne, kdy ještě nemáme překonanou tuto krizi, hodnotit? Já si myslím, že není. To hodnocení přijde, přijde odborné hodnocení, přijde hodnocení ekonomické, přijde hodnocení možná i trestněprávní, nevím. Víme, že má úkol Nejvyšší kontrolní úřad, aby provedl šetření, které se týká hospodárnosti, vynakládání a fungování v rámci nouzového stavu, ale nemáme výsledky. A už předvídáme. Už chceme dělat komisi, už chceme tady usnesením ukládat věci, aniž bychom měli podklady, které by měly být důležité v rámci rozhodování.